číslo jednací: R2/2014/VZ-18054/2014/321/PMa

 

Ve správním řízení o rozkladu ze dne 20. 12. 2013, doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže téhož dne, jenž podal navrhovatel –

• společnost ČSAD Ústí nad Orlicí, a.s., IČ 60108851, se sídlem Třebovská 330, 562 00 Ústí nad Orlicí, ve správním řízení právně zastoupena JUDr. Pavlem Dejlem, LL.M., Ph.D., advokátem advokátní kanceláře Kocián Šolc Balaštík, advokátní kancelář, s.r.o., se sídlem Jungmannova 24, 110 00 Praha 1,

proti usnesení Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 4. 12. 2013 č. j. ÚOHS-S363,S408/2013/VZ-18851/2013/510/ASh ve věci přezkoumání úkonů zadavatele –

• Jihomoravský kraj, IČ 70888337, se sídlem Žerotínovo náměstí 3/5, 601 82 Brno, ve správním řízení zastoupen advokátní kanceláří Havel, Holásek & Partners s.r.o., se sídlem Na Florenci 2116/15, 110 00 Praha 1,

učiněných v částech 8 až 20 veřejné zakázky „Výběr dopravců pro uzavření smluv o veřejných službách v přepravě cestujících ve veřejné linkové osobní dopravě v rámci IDS JMK – oblast Jihovýchod“ zadávané v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo do Věstníku veřejných zakázek odesláno dne 28. 11. 2012 a uveřejněno dne 29. 11. 2012 pod evidenčním číslem 233201, a v Úředním věstníku Evropské unie bylo uveřejněno dne 4. 12. 2012 pod evidenčním číslem 2012/S 233-383482, jehož dalším účastníkem správního řízení je

vybraný uchazeč pro část 8, 9 a 10 veřejné zakázky –

• společnost BORS Břeclav a.s., IČ 49969242, se sídlem Bratislavská 26, 690 62 Břeclav,
• vybraný uchazeč pro část č. 11, 12, 19 a 20 veřejné zakázky – ČSAD Kyjov Bus a.s., IČ 49447009, se sídlem Boršovská 2228, 697 34 Kyjov,
• vybraný uchazeč pro část č. 13 veřejné zakázky – BusLine a.s., IČ 28360010, se sídlem Na rovinkách 211, 513 25 Semily,
• vybraný uchazeč pro část č. 14, 15, 16 a 18 veřejné zakázky – VYDOS BUS a.s., IČ 26950731, se sídlem Jiřího Wolkera 416/1, 682 01 Vyškov,
• vybraný uchazeč pro část č. 17 veřejné zakázky – ČAD Blansko a.s., IČ 49454641, se sídlem Nádražní 2369/10, 678 20 Blansko

 ­

jsem podle § 152 odst. 5 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, na základě návrhu rozkladové komise, jmenované podle § 152 odst. 3 téhož zákona, rozhodl takto:

 

Usnesení Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 4. 12. 2013 č. j. ÚOHS-S363,S408/2013/VZ-18851/2013/510/ASh

 

p o t v r z u j i

 

a podaný rozklad

 

z a m í t á m .

 

 

O d ů v o d n ě n í

 

I. Zadávací řízení a řízení před Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže

1. Zadavatel – Jihomoravský kraj, IČ 70888337, se sídlem Žerotínovo náměstí 3/5, 601 82 Brno, ve správním řízení zastoupen advokátní kanceláří Havel, Holásek & Partners s.r.o., se sídlem Na Florenci 2116/15, 110 00 Praha 1 (dále jen „zadavatel“), odeslal dne 28. 11. 2012 do Věstníku veřejných zakázek pod evidenčním číslem 233201 a v Úředním věstníku Evropské unie uveřejnil dne 4. 12. 2012 pod evidenčním číslem 2012/S 233-383482, oznámení o zahájení otevřeného řízení podle zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“)[1], za účelem zadání veřejné zakázky s názvem „Výběr dopravců pro uzavření smluv o veřejných službách v přepravě cestujících ve veřejné linkové osobní dopravě v rámci IDS JMK – oblast Jihovýchod“ (dále jen „veřejná zakázka“). Dne 10. 6. 2013 obdržel Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“) návrh navrhovatele – společnosti ČSAD Ústí nad Orlicí, IČ 60108851, se sídlem Třebovská 330, 562 00 Ústí nad Orlicí, ve správním řízení právně zastoupena JUDr. Pavlem Dejlem, LL.M., Ph.D., advokátem advokátní kanceláře Kocián Šolc Balaštík, advokátní kancelář, s.r.o., se sídlem Jungmannova 24, 110 00 Praha 1 (dále jen „navrhovatel“) na zahájení správního řízení.

 

2. Dnem doručením návrhu bylo zahájeno správní řízení o přezkoumání úkonů zadavatele dle § 113 zákona, a to pod sp. zn. S363/2013/VZ. Dnem 27. 6. 2013 bylo zahájeno správní řízení o dalším návrhu navrhovatele, a to pod sp. zn. S408/2013/VZ.

 

3. Usnesením č. j. ÚOHS-S363/2013/VZ-11626/2013/522/ASh ze dne 24. 6. 2013 (dále jen „usnesení o kauci I“) Úřad účastníkům řízení stanovil lhůty, ve kterých byli oprávněni navrhovat důkazy a činit jiné návrhy, vyjádřit své stanovisko v řízení, resp. vyjádřit se k podkladům pro rozhodnutí. Dále tímto usnesením Úřad stanovil ve výroku 3. navrhovateli lhůtu k provedení úkonu – doplacení kauce ve výši 1 900 000,- Kč podle § 115 odst. 1 zákona, a k doložení dokladu o jejím složení.

 

4. Rozhodnutím č. j. ÚOHS-S363/2013/VZ-14358/2013/522/ASh ze dne 31. 7. 2013 (dále jen „rozhodnutí o předběžném opatření I“) Úřad zamítl návrh navrhovatele na nařízení předběžného opatření spočívajícího v zákazu uzavřít smlouvu v zadávacím řízení.

 

5. Usnesením č. j. ÚOHS-S408/2013/VZ-12576/2013/522/ASh ze dne 10. 7. 2013 (dále jen „usnesení o kauci II“) Úřad účastníkům řízení stanovil lhůty, ve kterých byli oprávněni navrhovat důkazy a činit jiné návrhy, vyjádřit své stanovisko v řízení, resp. vyjádřit se k podkladům pro rozhodnutí. Dále tímto usnesením Úřad stanovil ve výroku 3. navrhovateli lhůtu k provedení úkonu – doplacení kauce ve výši 2 000 000,- Kč podle § 115 odst. 1 zákona, a k doložení dokladu o jejím složení.

 

6. Rozhodnutím č. j. ÚOHS-S408/2013/VZ-15008/2013/522/ASh ze dne 9. 8. 2013 (dále jen „rozhodnutí o předběžném opatření II“) Úřad zamítl návrh navrhovatele na nařízení předběžného opatření spočívajícího v zákazu uzavřít smlouvu v zadávacím řízení.

 

7. Dopisem ze dne 27. 8. 2013 zadavatel oznámil Úřadu, že dne 26. 8. 2013 uzavřel v částech 1, 3 až 20 veřejné zakázky smlouvy s jednotlivými uchazeči, přičemž tyto smlouvy byly zadavatelem Úřadu předloženy.

 

8. Úřad usnesením č. j. ÚOHS-S363,S40/2013/VZ-18128/2013/510/ASh ze dne 4. 12. 2013, k zajištění účelu správních řízení vedených pod spisovými značkami S363/2012 a S408/2012, obě citovaná řízení spojil ve smyslu zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), do společného řízení vedeného pod spisovou značkou S363,S408/2012.

II. Napadené usnesení

9. Po přezkoumání všech rozhodných skutečností vydal Úřad dne 4. 12. 2013 usnesení č. j. ÚOHS-S363,S408/2013/VZ-18851/2013/510/ASh (dále jen „napadené usnesení“), kterým předmětné správní řízení zastavil ve smyslu ustanovení § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu, neboť návrhy navrhovatele ze dne 10. 6. 2013 a ze dne 27. 6. 2013 se staly zjevně bezpředmětnými.

 

10. V odůvodnění napadeného usnesení Úřad uvedl, že správní orgán podle § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu řízení o žádosti usnesením zastaví, jestliže se žádost stala zjevně bezpředmětnou. Následně Úřad poukázal skutečnost, že zadavatel dne 26. 8. 2013 uzavřel v částech 1, 3 až 20 veřejné zakázky smlouvy na plnění veřejné zakázky s jednotlivými uchazeči. Z tohoto důvodu se staly návrhy navrhovatele na uložení nápravného opatření, kterým by mělo být zrušeno rozhodnutí zadavatele o vyloučení navrhovatele ze zadávacího řízení, zjevně bezpředmětnými a Úřad proto napadeným usnesením rozhodl dle § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu o zastavení správního řízení tak, jak je uvedeno ve výroku napadeného usnesení.

III. Námitky rozkladu

11. Dne 20. 12. 2013 byl Úřadu doručen rozklad navrhovatele. Navrhovatel v rozkladu poukazuje na to, že proti výroku 4. usnesení o kauci I podal rozklad ze dne 10. 7. 2013, o kterém nebylo ke dni podání tohoto rozkladu rozhodnuto. Navrhovatel podal rozklad ze dne 14. 8. 2013 také proti rozhodnutí o předběžném opatření I, o němž dle jeho tvrzení nebylo rozhodnuto. Rozklad ze dne 23. 7. 2012 navrhovatel směřoval také proti výroku 3. usnesení o kauci II, o kterém nebylo ke dni podání tohoto rozkladu rozhodnuto. Navrhovatel podal dne 29. 8. 2013 také rozklad proti rozhodnutí o nařízení předběžného opatření II, o němž nebylo ke dni podání tohoto rozkladu rozhodnuto.

 

12. Navrhovatel považuje napadené usnesení za nezákonné, neboť k zastavení řízení pro bezpředmětnost nejsou dány zákonné důvody a tímto procesním postupem Úřad navrhovateli odňal právo na přezkum postupu zadavatele garantované nejen ustanovením § 113 a násl. zákona, ale také nadřazeným právem Evropské unie, a to konkrétně směrnicí Rady č. 89/665/EHS ze dne 21. 12. 1989, o koordinaci právních a správních předpisů týkající se přezkumného řízení při zadávání veřejných zakázek na dodávky a stavební práce (dále jen „směrnice“).

 

13. Dle názoru navrhovatele je smyslem řízení o přezkoumání úkonů zadavatele dle § 113 a násl. zákona, a to bez ohledu na to, zda je zahájeno na návrh uchazeče či z moci úřední, zjištění, zda zadavatel postupoval v souladu se zákonem, nikoliv pouze uložení nápravného opatření. Navrhovatel považuje za absurdní názor Úřadu, dle kterého by bezpředmětnost celého řízení mohl způsobit sám zadavatel tím, že uzavře smlouvu na veřejnou zakázku. V situaci, kdy má zadavatel zákaz uzavřít smlouvu pouze několik dnů a Úřad nevydá předběžné opatření, by naprostá většina návrhů byla odsouzena k bezpředmětnosti. Uzavírání smluv by tak bylo velmi účinným nástrojem obrany zadavatelů proti uložení sankcí za spáchání správních deliktů. Navrhovatel nepovažuje za správný postup, kterým by Úřad otázku existence práva na přezkum určoval tím, zda vydá či nevydá předběžné opatření.

 

14. Navrhovatel dále namítá, že Úřad je povinen dle Smlouvy o fungování Evropské unie vykládat právo České republiky v souladu s nadřazeným právem Evropské unie. V této souvislosti navrhovatel odkazuje na případ sp. zn. 14/83 Von Colson adn Kamann v Land Nordrhein-Westfalen. Navrhovatel v této souvislosti odkazuje na článek 1 odst. 1 směrnice, dle kterého členské státy přijmou opatření nezbytná pro zajištění účinného, a zejména co nejrychlejšího přezkumu rozhodnutí učiněných zadavateli. Čl. 1 odst. 3 směrnice stanoví, že členské státy zajistí, aby přezkumné řízení bylo dostupné podle podrobných pravidel, která mohou ustanovit členské státy, každé osobě, která má nebo měla zájem na získání určité veřejné zakázky a které v důsledku domnělého protiprávního jednání vznikla škoda nebo jí hrozí.

 

15. Navrhovatel se domnívá, že Úřad porušil čl. 1 odst. 3 směrnice, když učinil řízení o přezkum úkonu zadavatele pro navrhovatele nedostupným. Rozhodnutí o tom, zda zadavatel spáchal správní delikt, je přitom pro navrhovatele klíčové, např. pro uplatnění požadavku na náhradu škody způsobené porušením zákona zadavatelem.

 

16. Dle názoru navrhovatele by Úřad měl nejprve zjistit, zda došlo k porušení zákona, aby vůbec mohl přistoupit k dalším procesním krokům. Pokud porušení zákona nezjistí, pak nápravné opatření neuloží, ovšem důvodem není bezpředmětnost návrhu, ale meritorní zjištění, že nedošlo k porušení zákona způsobem předvídaným v § 118 odst. 1 či 2 zákona. Pokud naopak dospěje k závěru, že zadavatel zákon porušil, může uložit nápravné opatření, pokud to není bezpředmětné, nebo konstatuje spáchání správního deliktu. Navrhovatel tedy dovozuje, že ani v případě, že k porušení zákona došlo a nelze již uložit nápravné opatření, nestává se návrh bezpředmětným. V této souvislost navrhovatel odkazuje na ust. § 115 odst. 3 zákona, které dle jeho názoru předvídá skutečnost, že se o nařízení opatření k nápravě i o spáchání správního deliktu a uložení sankce rozhoduje v témže řízení.

 

Závěr rozkladu

17. S ohledem na veškeré výše uvedené skutečnosti navrhovatel v závěru rozkladu navrhuje, aby předseda Úřadu napadené usnesení zrušil a věc vrátil Úřadu k novému projednání.

IV. Vyjádření zadavatele k rozkladu

18. Podáním ze dne 22. 1. 2014 se zadavatel vyjádřil k rozkladu navrhovatele. Ve vyjádření zadavatel uvedl, že právo na přezkum postupu zadavatele zakotvené ve směrnici je plně implementováno do národní právní úpravy. Dle názoru zadavatele zastavení správního řízení pro bezpředmětnost není překážkou přezkumu postupu zadavatele a možnosti navrhovatele domoci se případné náhrady škody, a to z toho důvodu, že Úřad je oprávněn přezkum postupu zadavatele provést i z moci úřední, přičemž není rozhodné, zda tak učiní v rámci návrhového správního řízení či v samostatném správním řízení zahájeném po ukončení správního řízení návrhového.

 

19. Zadavatel uvádí, že pokud by měl Úřad pochybnost o souladu postupu zadavatele se zákonem, předběžné opatření by vydal. Zadavatel odkazuje na rozhodnutí Úřadu č. j. ÚOHS-S362,407/2013/VZ-23921/2013/510/ASh ze dne 9. 12. 2013, jehož předmětem byl přezkum části 2 veřejné zakázky. V uvedeném rozhodnutí Úřad dospěl k závěru, že zadavatel v zadávacím řízení postupoval v souladu se zákonem. Vzhledem k tomu, že zadavatel postupoval shodně i v částech 8 až 20 veřejné zakázky, dovozuje, že i v těchto částech neporušil zákon.

 

20. V závěru vyjádření zadavatel navrhuje, aby předseda Úřadu rozklad zamítl a napadené usnesení potvrdil.

V. Řízení o rozkladu

21. Správní orgán prvního stupně neshledal důvody pro postup podle § 87 správního řádu a v souladu s § 88 odst. 1 správního řádu postoupil věc orgánu rozhodujícímu o rozkladu.

 

 

 

Stanovisko předsedy Úřadu

22. Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí, jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu, a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech, jsem podle § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumal soulad napadeného usnesení s právními předpisy a s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise jsem dospěl k následujícímu závěru.

 

23. Úřad tím, že svým usnesením č. j. ÚOHS-S363,S408/2013/VZ-18851/2013/510/ASh ze dne 4. 12. 2013 podle § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu předmětné správní řízení zastavil, neboť návrh navrhovatele se stal zjevně bezpředmětným, rozhodl správně a v souladu se zákonem. Rovněž s odůvodněním napadeného usnesení jsem se v plné míře ztotožnil.

VI. K námitkám rozkladu

24. Co se týče námitek navrhovatele ohledně nevydání rozhodnutí o rozkladech podaných navrhovatelem, konstatuji, že předseda Úřadu rozhodl o rozkladu navrhovatele proti usnesení o kauci I rozhodnutím sp. zn. ÚOHS-R203/2013/VZ ze dne 30. 1. 2014, které nabylo právní moci dne 3. 2. 2014. Rozhodnutí o rozkladu proti rozhodnutí o předběžném opatření I předseda Úřadu vydal dne 5. 3. 2014 pod sp. zn. ÚOHS-R233/2013/VZ. Uvedené rozhodnutí nabylo právní moci dne 10. 3. 2014. O rozkladu navrhovatele proti usnesení o kauci II předseda Úřadu rozhodl rozhodnutím sp. zn. ÚOHS-R214/2013/VZ dne 30. 1. 2014, které nabylo právní moci dne 3. 2. 2014. Rozhodnutí o rozkladu proti rozhodnutí o předběžném opatření II předseda Úřadu vydal dne 10. 4. 2014 pod sp. zn. ÚOHS-R255/2013/VZ. Uvedené rozhodnutí nabylo právní moci dne 11. 4. 2014. S námitkami navrhovatele obsaženými v doplnění rozkladu navrhovatele proti usnesení o kauci se vypořádal předseda Úřadu v uvedených rozhodnutích.

 

25. Nemohu souhlasit s rozkladovou námitkou navrhovatele, že napadené usnesení o zastavení správního řízení je nezákonné, a to z toho důvodu, že z odůvodnění napadeného usnesení jednoznačně vyplývá, na základě jakých skutečností Úřad dospěl k závěru o bezpředmětnosti návrhu. Návrh navrhovatele směřoval proti rozhodnutí zadavatele o vyloučení navrhovatele ze zadávacího řízení, když se navrhovatel dožadoval jeho zrušení. Dle § 118 odst. 1 zákona platí, že pokud zadavatel nedodrží postup stanovený pro zadání veřejné zakázky, přičemž tento postup podstatně ovlivnil nebo mohl ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, a dosud nedošlo k uzavření smlouvy, Úřad zruší zadávací řízení nebo jen jednotlivý úkon zadavatele. Na základě skutečnosti, že zadavatel v průběhu správního řízení uzavřel smlouvu, Úřad tedy již nemohl vyhovět návrhu navrhovatele směřujícímu ke zrušení rozhodnutí zadavatele, ani návrh nebylo možné zamítnout. Z tohoto důvodu se tedy návrh navrhovatele stal zjevně bezpředmětným a byly splněny podmínky pro aplikaci ust. § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu.

 

26. V návaznosti na shora uvedené skutečnosti konstatuji, že z § 113 zákona je zřejmé, že na písemný návrh stěžovatele lze zahájit a vést pouze řízení o přezkoumání úkonů zadavatele. Řízení o uložení sankce je odlišným typem správního řízení, o čemž svědčí i úprava obsažená v § 158 odst. 1 a 2 zákona. Správní řízení o uložení sankce je ve smyslu § 121 odst. 4 zákona oprávněn zahájit a vést pouze Úřad, a to z moci úřední. Návrhem se lze totiž domáhat pouze uložení nápravného opatření, neboť návrh musí být podán do doby uzavření smlouvy (což vyplývá z ustanovení § 110 odst. 3 zákona ve spojení s ustanovením § 111 odst. 5 zákona a ustanovením § 114 odst. 4 a 5 zákona). Z uvedeného tedy vyplývá, že rozhodnout o tom, zda se zadavatel dopustil správního deliktu, může Úřad pouze ve správním řízení zahájeném z moci úřední, a nikoliv v řízení zahájeném na návrh navrhovatele. S ohledem na tyto skutečnosti tedy nebylo možné postupovat jinak, než správní řízení o návrhu zastavit pro bezpředmětnost, když Úřad nemohl po uzavření smlouvy návrhu vyhovět či jej zamítnout, ani v rámci správního řízení o návrhu rozhodnout o případném spáchání správního deliktu.

 

27. Co se týče případného spáchání správního deliktu zadavatelem, Úřad může po zvážení všech podkladů a okolností šetřeného případu zahájit správní řízení z moci úřední o spáchání správního deliktu, pokud získá pochybnosti týkající se možného porušení zákona. Zároveň je potřeba konstatovat, že na zahájení správního řízení z moci úřední není právní nárok. Takto judikoval Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí č. j. 2 Ans 1/2008-84 ze dne 23. 3. 2009, v němž konstatoval, že „žaloba na ochranu proti nečinnosti správního orgánu nemá místo v jakémkoli případě pasivity správního orgánu, ale pouze tehdy, zakládá-li hmotné právo subjektivní nárok žalobce na vydání rozhodnutí ve věci samé či osvědčení. Nelze tedy s úspěchem podat žalobu proti nečinnosti zejména v případech, kdy je podání ve správním řízení konstituováno toliko jako podnět (sdělení rozporných skutečností, byť má iniciovat konkrétní procesní postup správního orgánu) a nikoli návrh, kterým je správní řícení skutečně zahájeno. Žalobou na ochranu proti nečinnosti se proto nelze domáhat toho, aby bylo správnímu orgánu uloženo zahájit řízení z moci úřední, ale jen toho, aby správní orgán vydal - v řízení již zahájeném — rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení“.

 

28. Nemohu se ztotožnit ani s námitkou navrhovatele, že právo na přezkum zadávacího řízení je podmíněno rozhodnutím Úřadu, zda vydá předběžné opatření či nikoliv. V posuzovaném případě Úřad při rozhodování o návrhu na vydání předběžného opatření přihlédl ke všem podkladům, které měl k dispozici. Při rozhodování vycházel zejména z obsahu návrhu navrhovatele, z oznámení o veřejné zakázce a z dokumentace k veřejné zakázce, což je zřejmé z rozhodnutí o zamítnutí návrhu na vydání předběžného opatření. Vzhledem ke skutečnosti, že Úřad neshledal důvody k vydání předběžného opatření, návrh navrhovatele na vydání předběžného opatření zamítl. Úřad nemá povinnost návrhu na vydání předběžného opatření vyhovět automaticky, ale pouze v případě je-li to odůvodněno okolnostmi, a pokud je to nezbytné k zajištění účelu řízení. V daném případě však Úřad dospěl k závěru, že nejsou dány důvody pro vydání předběžného opatření.

 

29. Souhlasím s argumentací navrhovatele, že uzavření smlouvy v žádném případě neodstraňuje či nezhojuje nezákonnost postupu zadavatele, a tudíž nevylučuje, že se zadavatel nemohl dopustit správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona. Napadené usnesení, kterým bylo správní řízení zastaveno, se nevyjadřuje k otázce, zda zadavatel rozhodnutím o výběru nejvhodnější nabídky a rozhodnutím zadavatele o námitkách navrhovatele porušil zákon. Jak jsem uvedl výše, v případě, že Úřad na základě posouzení všech podkladů a okolností souvisejících s předmětnou veřejnou zakázkou, dospěje k závěru, že zadavatel mohl svým postupem porušit zákon, zahájí správní řízení z moci úřední o spáchání správního deliktu, pokud získá pochybnosti týkající se možného porušení zákona. Lze tedy dát za pravdu navrhovateli v tom, že na podkladu jeho návrhu na přezkoumání úkonů zadavatele má Úřad stále možnost přezkoumat, zda zadavatel dodržel postup stanovený pro zadání veřejné zakázky. Rozhodnutí, zda Úřad zahájí správní řízení z moci úřední, však záleží na tom, zda Úřad bude mít pochybnosti ohledně postupu zadavatele v souladu se zákonem. Pokud by Úřad dospěl k závěru, že je potřeba zahájit správní řízení z moci úřední, toto řízení by bylo zahájeno nezávisle na návrhovém řízení, které by v každém případě bylo potřeba zastavit pro zjevnou bezpředmětnost. Úřad je však povinen vyhovět požadavkům judikatury, vyjádřeným např. v rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. 2. 2002 č. j. 2 A 9/2001 – 62, podle kterého: „Úřad nemůže zahájit správní řízení z vlastního podnětu, nebylo – li ukončeno jiné, dříve zahájené správní řízení na základě návrhu uchazeče, jež se týkalo téže věci a identických účastníků řízení.“

 

30. Na základě výše uvedených skutečností je potřeba odmítnout námitku navrhovatele, že Úřad vydáním napadeného usnesení porušil čl. 1 odst. 3 směrnice tím, že učinil řízení o přezkum úkonu zadavatele pro navrhovatele nedostupným. Jak jsem uvedl již výše, pokud bude mít Úřad pochybnosti ohledně postupu zadavatele, zahájí správní řízení z moci úřední, jehož předmětem bude posouzení, zda se zadavatel dopustil správního deliktu. Pokud by k takovému závěru dospěl, uvedené rozhodnutí by tvořilo podklad pro uplatnění nároku na náhradu škody navrhovatelem.

 

31. V závěru rozkladu navrhovatel odkazuje na ust. § 115 odst. 3 poslední věta zákona, dle kterého platí, že se kauce vrací rovněž v případě, kdy Úřad společně se zamítnutím návrhu podle § 118 odst. 5 písm. a) zákona rozhodně o tom, že se zadavatel dopustil správního deliktu podle § 120 dost. 1 zákona. K tomuto uvádím, že s ohledem na skutečnost, že v průběhu správního řízení byla uzavřena smlouva, Úřad nemohl návrhu vyhovět, ani jej zamítnout. Z tohoto důvodu nelze uvedené ustanovení zákona v posuzovaném případě použít, ani z něj dovozovat, že by Úřad v případě uzavření smlouvy v průběhu správního řízení měl návrh zamítnout a konstatovat spáchání správního deliktu.

VII. Závěr

32. Po zvážení všech aspektů dané věci a po zjištění, že Úřad postupoval v souladu se zákonem a správním řádem, jsem dospěl k závěru, že nenastaly podmínky pro zrušení nebo změnu napadeného usnesení z důvodů uváděných v rozkladech.

 

33. Vzhledem k výše uvedenému, když jsem neshledal důvody pro zrušení či změnu napadeného usnesení, rozhodl jsem tak, jak je ve výrokové části uvedeno.

 

Poučení

 

Proti tomu rozhodnutí se nelze podle § 91 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 152 odst. 4 téhož zákona dále odvolat.

 

 

otisk úředního razítka

 

 

Ing. Petr Rafaj

předseda

Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže

 

 

 

 

Obdrží:

1. Havel, Holásek & Partners s.r.o., Na Florenci 2116/15, 110 00 Praha 1,

2. Kocián Šolc Balaštík, advokátní kancelář, s.r.o., Jungmannova 24, 110 00 Praha 1

3. BORS Břeclav a.s., Bratislavská 26, 690 62 Břeclav

4. VYDOS BUS a.s., Jiřího Wolkera 416/1, 682 01 Vyškov

5. ČSAD Kyjov Bus a.s., Boršovská 228, 697 34 Kyjov

6. BusLine a.s., Na rovinkách 211, 513 25 Semily

7. ČAD Blansko a.s., Nádražní 2369/10, 678 20 Blansko

 

Vypraveno dne:

Viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy