Rozhodnutí: R406/2013/VZ-19255/2014/310/PMo

Instance II.
Věc 1) Parkovací plochy Bažantnice, I. etapa, 3. část, ulice Erbenova, Hodonín, 2) Parkovací plochy Hodonín – Bažantnice I – 2. Etapa – ul. Křičkova, 3) Hodonín – obnova hracích hřišť – II. Etapa
Účastníci
  1. město Hodonín
Typ správního řízení Veřejná zakázka
Typ rozhodnutí rozklad zamítnut a napadené rozhodnutí potvrzeno
Rok 2013
Datum nabytí právní moci 15. 9. 2014
Související rozhodnutí S307/13
Dokumenty file icon dokument ke stažení 410 KB

 

Č. j.: ÚOHS-R406/2013/VZ-19255/2014/310/PMo

 

12. září 2014

 

 

Ve správním řízení o rozkladu ze dne 9. 12. 2013, doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže dne 10. 12. 2013, zadavatelem –

 

  • městem Hodonín, IČO 00284891, se sídlem Masarykovo nám. 1, 695 35 Hodonín,

 

proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 26. 11. 2013, č. j. ÚOHS-S307/2013/VZ-23047/2013/521/VČe, vydaném ve věci možného spáchání správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona, při zadávání veřejné zakázky s názvem „1) Parkovací plochy Bažantnice, I. etapa, 3. část, ulice Erbenova, Hodonín, 2) Parkovací plochy Hodonín – Bažantnice I – 2. Etapa – ul. Křičkova, 3) Hodonín – obnova hracích hřišť – II. Etapa“, zadávané ve zjednodušeném podlimitním řízení na základě výzvy k podání nabídek ze dne 28. 3. 2012, na jejíž plnění byly uzavřeny tři smlouvy dne 26. 6. 2012, dále při zadávání veřejné zakázky s názvem „Stavební úpravy MK Na Pískách, Hodonín“, zadávané ve zjednodušeném podlimitním řízení na základě výzvy k podání nabídek ze dne 28. 3. 2012, na jejíž plnění byla uzavřena smlouva dne 22. 6. 2012, a rovněž při zadávání veřejné zakázky s názvem „Technická infrastruktura a parkovací stání ul. Horní Plesová, Hodonín“, zadávané ve zjednodušeném podlimitním řízení na základě výzvy k podání nabídek ze dne 28. 3. 2012, na jejíž plnění byla uzavřena smlouva dne 22. 6. 2012,

 

jsem podle § 152 odst. 5 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 90 odst. 5 téhož zákona, na základě návrhu rozkladové komise, jmenované podle § 152 odst. 3 téhož zákona, rozhodl takto:

  

Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 26. 11. 2013, č. j. ÚOHS-S307/2013/VZ-23047/2013/521/VČe,

 

p o t v r z u j i

 

a podaný rozklad

 

z a m í t á m.

 

Odůvodnění

 

I. Zadávací řízení a řízení před Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže

1. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“) obdržel dne 18. 9. 2012 podnět k přezkoumání postupu zadavatele při zadávání veřejné zakázky s názvem „1) Parkovací plochy Bažantnice, I. etapa, 3. část, ulice Erbenova, Hodonín, 2) Parkovací plochy Hodonín – Bažantnice I – 2. Etapa – ul. Křičkova, 3) Hodonín – obnova hracích hřišť – II. Etapa“, zadávané ve zjednodušeném podlimitním řízení na základě výzvy k podání nabídek ze dne 28. 3. 2012 (dále jen „veřejná zakázka 1“), na jejíž plnění byly uzavřeny tři smlouvy dne 26. 6. 2012, dále veřejné zakázky s názvem „Stavební úpravy MK Na Pískách, Hodonín“, zadávané ve zjednodušeném podlimitním řízení na základě výzvy k podání nabídek ze dne 28. 3. 2012 (dále jen „veřejná zakázka 2“), na jejíž plnění byla uzavřena smlouva dne 22. 6. 2012, a rovněž veřejné zakázky s názvem „Technická infrastruktura a parkovací stání ul. Horní Plesová, Hodonín“, zadávané ve zjednodušeném podlimitním řízení na základě výzvy k podání nabídek ze dne 28. 3. 2012 (dále jen „veřejná zakázka 3“), na jejíž plnění byla uzavřena smlouva dne 22. 6. 2012.

 

2. Zadavatel – město Hodonín, IČO 00284891, se sídlem Masarykovo nám. 1, 695 35 Hodonín (dále jen „zadavatel“), v bodě 5. zadávací dokumentace k veřejné zakázce 1 uvedl, že projekt řeší stavební úpravy stávající místní komunikace…, vybudování kolmých a podélných parkovacích stání podél stávající komunikace a chodníků (zčásti jde o nově navržené trasy, zčásti o stavební úpravy stávajících tras). Stavba je členěna na tyto stavební objekty: komunikace, přeložka kabelu NN a veřejné osvětlení. V části 2) ‚Parkovací plochy Hodonín – Bažantnice I – 2. Etapa – ul. Křičkova‘ – Technický popis bodu 5. zadávací dokumentace k veřejné zakázce 1 zadavatel uvedl, že tento projekt řeší vybudování šikmých parkovacích stání podél stávající komunikace. Realizací návrhu dojde ke kultivaci stávajícího stavu zelených ploch, které jsou z velké části užívány k neorganizovanému parkování vozidel. V dané lokalitě je navrženo 34 parkovacích stání, z toho 2 místa jsou vyhrazena pro invalidy. Stavba je rozdělena na tyto stavební objekty: komunikace, přeložka kabelu NN a veřejné osvětlení. V části 3) Hodonín – obnova hracích hřišť – II. Etapa bodu 5. zadávací dokumentace k veřejné zakázce 1 zadavatel uvedl, že stavba je rozdělena na 5 stavebních objektů: úprava stávajícího asfaltového hřiště, chodník, dětské hřiště, vybavení hřišť a ozelenění. V bodě 5. zadávací dokumentace k veřejné zakázce 2 zadavatel vymezil předmět veřejné zakázky jako celkovou rekonstrukci stávající nevyhovující komunikace Na Pískách a to z ul. Brněnské po S centrum /domov důchodců/ v Hodoníně. Dalšími stavebními objekty jsou kanalizace, veřejné osvětlení a vegetační a sadové úpravy. V bodě 5. zadávací dokumentace k veřejné zakázce 3 zadavatel vymezil předmět zakázky jako vybudování nových zpevněných ploch v lokalitě Horní Plesová sídliště Jihovýchod města Hodonín.

 

3. Zadavatel vyzval ve všech předmětných veřejných zakázkách k podání nabídky totožný okruh zájemců, a sice společnosti STRABAG a.s., IČO 60838744, se sídlem Na Bělidle 198/21, 150 00 Praha 6 – Smíchov (dále jen „STRABAG“), VHS Břeclav s.r.o., IČO 42324149, se sídlem Fűgnerova 1161/1, 690 64 Břeclav (dále jen „VHS Břeclav“), SWIETELSKY stavební s.r.o., IČO 48035599, se sídlem Pražská tř. 495/58, 370 04 České Budějovice (dále jen „SWIETELSKY“), STAVEBNÍ FIRMA PLUS s.r.o., IČO 26285363, se sídlem Měšťanská 3992/109, 69501 Hodonín (dále jen „STAVEBNÍ FIRMA PLUS“), a Inženýrské stavby Hodonín, s.r.o., IČO 46983309, se sídlem Martina Benky 12, 695 00 Hodonín (dále jen „Inženýrské stavby Hodonín“).

 

4. Po prostudování podnětu a dokumentace pořízené v souvislosti s předmětnými zadávacími řízeními Úřad z těchto materiálů získal pochybnosti o tom, zda zadavatel postupoval v souladu s § 38 odst. 4 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“)[1], když ve výše uvedených veřejných zakázkách vyzýval k podání nabídek opakovaně stejný okruh zájemců. Dne 22. 5. 2013 pak Úřad zahájil správní řízení z moci úřední.

II. Napadené rozhodnutí

5. Po přezkoumání všech rozhodných skutečností vydal Úřad dne 26. listopadu 2013 rozhodnutí č. j. ÚOHS-S307/2013/VZ-23047/2013/521/VČe (dále jen „napadené rozhodnutí“), v jehož výroku I. konstatoval, že se zadavatel dopustil správního deliktu dle § 120 odst. 1 písm. a) zákona tím, že nedodržel postup dle § 38 odst. 4 zákona, když v předmětných veřejných zakázkách vyzýval k podání nabídek opakovaně stejný okruh zájemců, a to STRABAG, VHS Břeclav, SWIETELSKY, STAVEBNÍ FIRMA PLUS a Inženýrské stavby Hodonín, aniž byl jeho postup odůvodněn předmětem plnění veřejné zakázky či jinými zvláštními okolnostmi, přičemž postup zadavatele mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, a zadavatel již uzavřel smlouvy s jednotlivými vybranými uchazeči. Ve výroku II. napadeného rozhodnutí Úřad zadavateli za spáchání tohoto správního deliktu podle § 120 odst. 2 písm. a) zákona uložil pokutu ve výši 250 000 Kč.

 

6. V rámci odůvodnění napadeného rozhodnutí Úřad uvedl, že se v daném případě nejednalo o stavební zakázky, jež by samy o sobě byly mimořádné a zadavatel v průběhu správního řízení neuvedl ani žádné jiné zvláštní objektivní okolnosti, které by odůvodňovaly zadávání veřejných zakázek opakovaně stejnému okruhu zájemců, přičemž ani Úřad z charakteru veřejné zakázky žádné zmíněné okolnosti nenalezl – ve všech případech se jedná o veřejné zakázky na běžné stavební práce, neboť z vymezení předmětu veřejných zakázek vyplývá, že se jedná o dopravní stavby spočívající především v rekonstrukci a úpravách stávajících místních komunikací a souvisejících inženýrských sítí, případně též souvisejících vegetačních a sadových úprav. Nejednalo se tedy o stavební zakázky, jež by byly samy o sobě mimořádné. Zveřejňování výzev na profilu zadavatele nemůže ospravedlnit vyzývání stejného okruhu zájemců. I když se jedná o výzvu neomezenému počtu dodavatelů, pět zadavatelem vyzvaných dodavatelů je zvýhodněno tím, že se o zahájení daného zadávacího řízení dozví a současně je jim poskytnuta zadávací dokumentace, aniž by museli cokoliv vyhledávat. Vyzýváním opakovaně stejného okruhu zájemců k podání nabídek na plnění veřejných zakázek ve zjednodušeném podlimitním řízení, aniž je to odůvodněno předmětem plnění veřejné zakázky či jinými zvláštními okolnostmi, dochází k omezování účasti v zadávacím řízení (a tedy k porušení zásady zákazu diskriminace) těch potenciálních zájemců o veřejnou zakázku, kteří by předmět veřejné zakázky mohli realizovat stejně úspěšně jako dodavatelé zadavatelem vyzvaní, avšak se nedozví o zahájení zadávacího řízení.

 

7. To, že se zadavatel při výkonu práv a povinností souvisejících se zadávacím řízením nechá zastoupit jinou osobou, jej nezbavuje odpovědnosti za dodržování zákona, což vyplývá z § 151 odst. 3 zákona, jež stanoví, že ustanovením § 151 odst. 1 zákona, tedy zastoupením zadavatele při výkonu práv a povinností dle zákona souvisejících se zadávacím řízením, není dotčena odpovědnost zadavatele za dodržování zákona. Ze vzniku případné odpovědnosti se tak zadavatel dle Úřadu nemůže liberovat tím, že udělí zmocnění jiné osobě, aby za něj činila úkony a zajistila tak průběh zadávacího řízení.

III. Námitky rozkladu

8. Dne 9. 12. 2013 podal zadavatel proti výše uvedenému rozhodnutí rozklad, který byl Úřadu doručen dne 10. 12. 2013, tedy v zákonem stanovené lhůtě.

 

9. Zadavatel v rozkladu uvádí, že z provedeného dokazování vyplývá, že nedodržel postup dle § 38 odst. 4 zákona. Předmětné pochybení ovšem dle zadavatele není samo o sobě způsobilé podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky a uzavření smlouvy, jak předpokládá ustanovení § 120 odst. 1 písm. a) zákona. Dále vyjadřuje přesvědčení, že s výrazným postupem elektronizace zveřejňování údajů o vyhlášení zadávacích řízení je zájemci či dodavateli upřednostňována právě elektronická komunikace, a že elektronickou cestou dochází k faktickému oslovení zájemců reálně v řádu desítek až stovek, kdežto zasláním výzvy jsou zájemci oslovováni v řádu jednotek. Zadavatel uvádí, že s ohledem na elektronizaci procesů v zadávacím řízení nemůže být jeho postup považován za natolik diskriminační, že by mohl mít negativní vliv na nakládání s veřejnými prostředky a otevřenost hospodářské soutěže. Podotýká, že spolupracuje s širokým portfoliem dodavatelů s tím, že v případě výše označených zadávacích řízení došlo k ojedinělému pochybení, které však nemůže mít natolik negativní důsledky, jak je popsáno v napadeném rozhodnutí.

 

10. Následně zadavatel namítá, že Úřad dostatečně nepřihlédl k faktu, že administraci všech zadávacích řízení a přípravu veškerých podkladů pro rozhodování zadavatele prováděl na základě příslušné mandátní smlouvy externí subjekt. Pokud by Úřad nadále trval na stanovisku, že se zadavatel svým jednáním dopustil správního deliktu, pak zadavatel podotýká, že Úřad při rozhodování o výši pokuty nezohlednil otázku intenzity zavinění na straně zadavatele, který vzhledem k objektivně nastaveným parametrům administrace zadávacího řízení (uzavření mandátní smlouvy s mandatářem) ospravedlnitelně spoléhal na bezvadné plnění mandatářem, které spočívalo mimo jiné v kompletaci veškerých dokumentů tvořících úplnou zadávací dokumentaci.

 

11. Zadavatel trvá na tom, že svým jednáním nenaplnil skutkovou podstatu správního deliktu ve smyslu § 120 odst. 1 písm. a), věta druhá zákona. Doplňuje, že pro případ, že Úřad nepřijme jeho argumentaci, dává podnět k přezkoumání výše pokuty. Zadavatel má za to, že výše pokuty uložená Úřadem je se zřetelem na polehčující okolnosti případu nepřiměřeně vysoká. Již samotné projednání věci považuje za dostatečné naplnění represivní a zejména preventivní funkce právní odpovědnosti, neboť je zásadním impulsem k zajištění opatření směřujících k tomu, aby obdobným záležitostem bylo ve sféře zadavatele do budoucna předcházeno i v případech, kdy je výkon zadavatelských činností v zadávacím řízení svěřen externímu subjektu.

 

Závěr rozkladu

12. Na základě shora uvedených skutečností zadavatel navrhuje, aby předseda Úřadu napadené rozhodnutí v plném rozsahu zrušil a řízení zastavil, případně aby změnil výrok II. napadeného rozhodnutí tak, že se uložená pokuta snižuje.

IV. Řízení o rozkladu

13. Úřad neshledal důvody pro zrušení nebo změnu svého rozhodnutí v rámci postupu podle § 87 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), a v souladu s § 88 odst. 1 správního řádu věc postoupil odvolacímu správnímu orgánu.

 

Stanovisko předsedy Úřadu

14. Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí, jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech jsem podle § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumal v celém rozsahu soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, s právními předpisy, jakož i správnost napadeného rozhodnutí, tu však toliko v rozsahu námitek uplatněných v rozkladu, popř. vyžadoval-li to veřejný zájem, a s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise jsem dospěl k následujícímu závěru.

 

15. Úřad tím, že ve výroku I. svého rozhodnutí č. j. ÚOHS-S307/2013/VZ-23047/2013/521/VČe ze dne 26. 11. 2013 rozhodl, že se zadavatel dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona tím, že nedodržel postup dle § 38 odst. 4 zákona, když při zadávání předmětných veřejných zakázek vyzýval k podání nabídek opakovaně stejný okruh zájemců, a to STRABAG, VHS Břeclav, SWIETELSKY, STAVEBNÍ FIRMU PLUS a Inženýrské stavby Hodonín, aniž byl jeho postup odůvodněn předmětem plnění veřejné zakázky či jinými zvláštními okolnostmi, přičemž postup zadavatele mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, a zadavatel již uzavřel smlouvy s jednotlivými vybranými uchazeči, rozhodl správně a v souladu se zákonem. Dále tím, že Úřad ve výroku II. zadavateli za spáchání tohoto deliktu uložil dle § 120 odst. 2 písm. a) zákona pokutu ve výši 250 000 Kč, rozhodl správně a v souladu se zákonem. V další části odůvodnění tohoto rozhodnutí budou v podrobnostech rozvedeny důvody, proč jsem nepřistoupil ke zrušení nebo změně napadeného rozhodnutí.

V. K námitkám rozkladu

16. S argumentací zadavatele obsaženou v rozkladu se nelze v žádném případě ztotožnit. Ve vztahu ke konstatování zadavatele, dle něhož v daném případě jeho pochybení není samo o sobě způsobilé podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky s tím, že nemohla být naplněna skutková podstata správního deliktu dle § 120 odst. 1 písm. a) zákona, je třeba uvést následující. Pochybení zadavatele spočívalo v nedodržení postupu zakotveného v ustanovení § 38 odst. 4 zákona tím, že ve výše uvedených veřejných zakázkách vyzýval k podání nabídky opakovaně stejný okruh zájemců, aniž to bylo odůvodněno předmětem plnění veřejné zakázky či jinými zvláštními okolnostmi. Ve smyslu ustanovení § 120 odst. 1 písm. a) zákona se přitom zadavatel dopustí správního deliktu tím, že nedodrží postup stanovený zákonem pro zadání veřejné zakázky, přičemž tento postup podstatně ovlivnil nebo mohl ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, a uzavře smlouvu s uchazečem ve smyslu ustanovení § 82 zákona. Znaky skutkové podstaty správního deliktu, spáchaného zadavatelem, jsou naplněny za situace, kdy je jednání zadavatele způsobilé mít podstatný vliv na výběr nejvhodnější nabídky. V tomto kontextu je třeba poukázat na znění ustanovení § 120 odst. 1 písm. a) zákona, dle něhož postačuje pouhá možnost podstatného ovlivnění výběru nejvhodnější nabídky, což vyplývá z formulace tohoto ustanovení zákona, cit.: „…nedodrží postup stanovený tímto zákonem pro zadání veřejné zakázky, přičemž tím podstatně ovlivnil nebo mohl ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, a uzavře smlouvu na veřejnou zakázku“. V souvislosti s výše uvedeným poukazuji na své předchozí rozhodnutí č. j. ÚOHS-R180/2008/VZ-1837/2009/310/ASc ze dne 12. 2. 2009, ve kterém jsem se k dané problematice vyjádřil následovně: „Skutková podstata správního deliktu dle § 120 odst. 1 písm. a) zákona je navíc naplněna, i pokud jednání zadavatele má pouze potenciál podstatně ovlivnit výběr nabídky, tedy je pouze schopno tohoto ovlivnění, aniž by k němu nutně došlo. Z dikce zákona jasně plyne, že slovo „podstatně“ se vztahuje jak na skutečné ovlivnění (ovlivnil) tak i na potenciální možnost ovlivnění (mohl ovlivnit) výběru nabídky. …k uložení pokuty Úřadem postačí pouze potenciální možnost ovlivnění výběru nejvhodnější nabídky. Úřad tedy není nucen zkoumat, zda k ovlivnění skutečně došlo či nedošlo, neboť z hlediska ustanovení § 120 zákona stačí pouhá možnost tohoto ovlivnění.“ Je tedy zřejmé, že není nezbytné prokázat, že ke skutečnému podstatnému ovlivnění výběru nejvhodnější nabídky fakticky došlo, ale postačí „pouhá“ eventualita, resp. potencialita, podstatného ovlivnění výběru nejvhodnější nabídky.

 

17. Pět zadavatelem vyzvaných dodavatelů bylo zvýhodněno tím, že se o zahájení daného zadávacího řízení dozvěděli a současně jim byla poskytnuta zadávací dokumentace, aniž by museli cokoliv vyhledávat. Zadavatelova argumentace, kterou upozorňuje na své elektronicky zveřejněné výzvy k podání nabídek, nemůže obstát za situace, kdy mohou existovat dodavatelé, kteří takto zveřejněné výzvy nemonitorují a jediný způsob, jak se o zadávání veřejné zakázky dozví, je právě prostřednictvím výzvy zaslané zadavatelem. Při respektování zákonných parametrů zjednodušeného podlimitního řízení (tedy vyzývání alespoň pěti zájemců) je nutné v rámci zachování transparentnosti a rovného zacházení zájemce střídat a umožnit přístup co největšímu množství zájemců, jinak by mohlo dojít právě k podstatnému ovlivnění výběru nejvhodnější nabídky. Na základě výše uvedeného tedy konstatuji, že podmínka možného vlivu na výběr nejvhodnější nabídky byla splněna a Úřad v této souvislosti postupoval správně a v souladu se zákonem. Své závěry pak Úřad v odůvodnění napadeného rozhodnutí dostatečně v části „K uložení sankce“ odůvodnil.

 

18. K jednotlivým znakům správního deliktu ve smyslu ustanovení § 120 odst. 1 písm. a) zákona uvádím následující. Je nezbytné, aby v prvé řadě došlo k porušení postupu podle zákona. V daném případě zadavatel sám připustil, že se dopustil nezákonného postupu, a sice tím, že v předmětných veřejných zakázkách vyzýval k podání nabídek opakovaně stejný okruh zájemců, aniž byl jeho postup odůvodněn předmětem plnění veřejné zakázky či jinými zvláštními okolnostmi. Nadto byl naplněn i druhý znak předmětného správního deliktu, a sice podmínka podstatného ovlivnění nebo pouhá možnost ovlivnění výběru nejvhodnější nabídky; viz body 16. a 17. odůvodnění tohoto rozhodnutí. V tomto případě výše uvedené jednání zadavatele bylo způsobilé mít podstatný vliv na výběr nejvhodnější nabídky. Rovněž byl naplněn třetí nezbytný znak daného správního deliktu, a sice podmínka uzavření smluv s jednotlivými vybranými uchazeči, což jasně vyplývá z dokumentace o předmětných veřejných zakázkách. Se zřetelem na výše uvedené je tedy evidentní, že v daném případě byly jednáním zadavatele naplněny všechny pojmové znaky skutkové podstaty správního deliktu podle ustanovení § 120 odst. 1 písm. a) zákona, pročež nemůže obstát výše uvedená námitka vznesená zadavatelem v rozkladu.

 

19. Pokud se jedná o tvrzení zadavatele, dle něhož elektronickou cestou dochází k faktickému oslovení zájemců reálně v řádu desítek až stovek, kdežto zasláním výzvy jsou zájemci oslovováni v řádu jednotek, je třeba uvést následující. Toto tvrzení uvedené zadavatelem je zcela irelevantní, jelikož zveřejňování výzev na profilu zadavatele neospravedlňuje vyzývání stejného okruhu zájemců. I když se jedná o výzvu neomezenému počtu dodavatelů, pět zadavatelem vyzvaných dodavatelů je zvýhodněno tím, že se o zahájení daného zadávacího řízení dozví a současně je jim poskytnuta zadávací dokumentace, aniž by museli cokoliv vyhledávat. Nelze totiž vyloučit, že existují dodavatelé, kteří takto zveřejněné výzvy nemonitorují, a jediný způsob, jak se o zadávání veřejné zakázky dozví, je právě prostřednictvím výzvy přímo zaslané zadavatelem. Nadto, sám zadavatel v rozkladu připustil, že v předmětných veřejných zakázkách nezákonně vyzýval k podání nabídek opakovaně stejný okruh zájemců, aniž byl jeho postup odůvodněn předmětem plnění veřejné zakázky či jinými zvláštními okolnostmi. Doplňuji, že zákon z důvodu zajištění konkurence explicitně zakazuje, aby zadavatel vyzýval k podání nabídky opakovaně stejný okruh dodavatelů, pokud pro to nejsou dány ve výjimečných případech důvody zvláštního charakteru. Úřad posuzuje tyto důvody ad hoc ve vztahu ke každému konkrétnímu případu, stejně jako je posuzoval v této věci. Předmětnému pravidlu je třeba rozumět tak, že na stejný či obdobný předmět plnění veřejné zakázky musí zadavatel vyzvat jiný okruh dodavatelů – to však neznamená, že zadavatel musí pokaždé zvolit zcela odlišný okruh pěti dodavatelů, postačuje obměna tohoto okruhu tak, aby byla zajištěna dostatečná konkurence. Vyzýváním opakovaně stejného okruhu zájemců k podání nabídek na plnění veřejných zakázek ve zjednodušeném podlimitním řízení, aniž je to odůvodněno předmětem plnění veřejné zakázky či jinými zvláštními okolnostmi, tedy dochází k omezování účasti v zadávacím řízení, a tím pádem k porušení zásady zákazu diskriminace u těch potenciálních zájemců o veřejnou zakázku, kteří by předmět veřejné zakázky mohli realizovat stejně úspěšně jako dodavatelé zadavatelem vyzvaní, avšak o zahájení zadávacího řízení na veřejnou zakázku se nedozvěděli.

 

20. Jak již bylo uvedeno, okruh zájemců, které může veřejný zadavatel vyzvat k podání nabídky, se odvíjí od charakteru veřejné zakázky. Je vždy na zadavateli, aby prokázal, že splňuje podmínky pro aplikaci výjimky, specifikované v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Z vymezení předmětu posuzovaných veřejných zakázek, jak jsou specifikovány mimo jiné v bodech 15. až 19. odůvodnění napadeného rozhodnutí, vyplývá, že se v jednotlivých případech jedná o dopravní stavby spočívající především v rekonstrukci a úpravách stávajících místních komunikací, např. ve vybudování parkovacích stání a chodníků, v úpravě asfaltového hřiště, celkové rekonstrukci stávající nevyhovující komunikace a souvisejících inženýrských sítí, případně též souvisejících vegetačních a sadových úprav. Se zřetelem na tyto skutečnosti se tedy ve všech případech jedná o veřejné zakázky na běžné stavební práce. Z předložené dokumentace, ani z vyjádření zadavatele, však nevyplývá jakýkoliv mimořádný charakter těchto veřejných zakázek. Zadavatel v průběhu prvostupňového, ani rozkladového, správního řízení neuvedl žádné relevantní objektivní okolnosti, např. specifický předmět plnění veřejných zakázek, či existenci jiných zvláštních okolností, které by odůvodňovaly zadávání předmětných veřejných zakázek opakovaně stejnému okruhu zájemců. Zadavatel tedy v daném případě neprokázal, že splňuje podmínky pro aplikaci zákonné výjimky, na jejímž základě by měl možnost v předmětných veřejných zakázkách vyzývat k podání nabídek opakovaně stejný okruh dodavatelů. Úřad v napadeném rozhodnutí řádným způsobem posoudil, zda jsou dány důvody zvláštního charakteru pro aplikaci výjimky z předmětného ustanovení zákona, a zda se tak jedná o výjimečný případ, přičemž dospěl ke správnému závěru, že se o takový výjimečný případ nejedná. Výše uvedenou námitku zadavatele je proto třeba označit za nedůvodnou a rovněž spekulativního charakteru.

 

21. Ve vztahu k námitce zadavatele, že spolupracuje s širokým portfoliem dodavatelů s tím, že v případě výše označených zadávacích řízení došlo k ojedinělému pochybení, které však nemůže mít natolik negativní důsledky, jak je popsáno v napadeném rozhodnutí, je nezbytné uvést následující. To, zda se zadavatel předmětného pochybení dopustil poprvé, či nikoliv, nemá a nemůže mít vliv na to, že se dopustil porušení výše uvedeného ustanovení zákona, tedy na výrok o jeho vině. Skutečnost, že se jedná – slovy zadavatele – o ojedinělé pochybení, tedy v tomto kontextu není významná. Závěr o porušení příslušného ustanovení zákona není vázán na to, zda se jej zadavatel dopustil opakovaně, či nikoliv. Tato skutečnost proto nemůže mít vliv na naplnění příslušných znaků skutkové podstaty předmětného správního deliktu. Ve vztahu k souvisejícímu tvrzení zadavatele, že dané pochybení nemůže mít natolik negativní důsledky, jak je popsáno v odůvodnění napadeného rozhodnutí, uvádím, že ani toto tvrzení nemůže se zřetelem na skutečnosti uvedené v předchozích bodech tohoto i napadeného rozhodnutí obstát.

 

22. Pokud se jedná o námitku zadavatele, dle které Úřad dostatečně nepřihlédl ke skutečnosti, že administraci předmětných zadávacích řízení a přípravu veškerých podkladů pro rozhodování zadavatele prováděl externí subjekt na základě příslušné mandátní smlouvy, je třeba uvést následující. Skutečnost, že se zadavatel při výkonu práv a povinností souvisejících se zadávacím řízením, nechá zastoupit jinou osobou, nezbavuje zadavatele odpovědnosti za dodržování zákona. V ustanovení § 151 odst. 1 zákona je zakotveno, cit.: „Zadavatel se může při výkonu práv a povinností podle tohoto zákona souvisejících se zadávacím řízením nebo soutěží o návrh nechat zastoupit jinou osobou“. V ustanovení § 151 odst. 3 zákona je pak uvedeno, cit.: „Ustanovením odstavce 1 není dotčena odpovědnost zadavatele za dodržování tohoto zákona“. Veřejnoprávní odpovědnost za porušení zákona má vždy zadavatel, a to i přesto, že příslušný úkon realizoval externí subjekt. Výše uvedené vyplývá rovněž z ustálené judikatury správních soudů, např. z rozsudku Krajského soudu v Brně sp. zn. 62 Af 16/2010 ze dne 19. 7. 2011, kde je mimo jiné konstatováno, cit.: „Zadavatel se nemůže zprostit odpovědnosti za postup podle ZVZ ani v případě, že realizací zadávacího řízení včetně zpracování veškeré dokumentace pověří odborného poradce“. Je tedy zřejmé, že ze vzniku případné odpovědnosti se zadavatel nemůže liberovat tím, že udělí zmocnění jiné osobě, aby za něj činila úkony a zajistila tak průběh zadávacího řízení. Mandátní smlouva, v níž je vyjádřena vůle zadavatele, stanoví, že mandatář činí právní úkony jménem mandanta a na jeho účet. Ujednání, která jsou obsahem mandátní smlouvy, však mají soukromoprávní povahu. Z toho důvodu tak nemají a nemohou mít vliv na odpovědnost zadavatele, která je založena relevantními ustanoveními veřejnoprávních předpisů. V této souvislosti Úřad v odůvodnění napadeného rozhodnutí učinil správný dílčí závěr, že nelze zpochybnit ujednání v mandátní smlouvě, podle něhož má mandatář povinnost postupovat s odbornou péčí. Takové ujednání může založit pouze odpovědnost soukromoprávního charakteru a v předmětném správním řízení k němu nelze přihlédnout. Zadávací řízení představuje postup zadavatele, směřující k zadání veřejné zakázky. Jedná se tedy o vysoce formalizovaný proces, který klade vysoké nároky na precizní zpracování zadávacích podmínek zadavatelem. V ustanovení § 44 odst. 1 zákona je zakotvena odpovědnost zadavatele za správnost a úplnost zadávacích podmínek. Za celý proces zadávání veřejné zakázky je tedy odpovědný výhradně zadavatel. Nadto se jedná o odpovědnost objektivní, přičemž je rozhodující výsledek, který byl příslušným jednáním způsoben. V tomto případě je výsledkem možné (podstatné) ovlivnění výběru nejvhodnější nabídky. Předmětná argumentace zadavatele proto nemůže obstát.

 

23. Nadto, se zřetelem na výše uvedené, neobstojí ani související konstatování zadavatele, že vzhledem k objektivně nastaveným parametrům administrace zadávacího řízení (uzavření mandátní smlouvy s mandatářem) ospravedlnitelně spoléhal na bezvadné plnění mandatářem, které spočívalo mimo jiné v kompletaci veškerých dokumentů tvořících úplnou zadávací dokumentaci. Jak bylo výše uvedeno, odpovědnost za porušení zákona nese pouze zadavatel, a to i přesto, že příslušný úkon učinil odlišný subjekt. Zdůrazňuji, že mandatáře nelze zmocnit např. k samotnému zadání veřejné zakázky či k rozhodnutí o výběru nejvhodnější nabídky. Mandatář tedy činí sjednané úkony, odpovědnost za jejich preciznost však nese zadavatel (mandant), jelikož mandatář na sebe nebere práva a povinnosti zadavatele. Je pouze vinou zadavatele, pokud bezmezně spoléhá na mandatáře, přestože případné porušení zákona mandatářem jde na vrub samotného zadavatele. Skutečnost, že zadavatel spoléhal na bezvadný postup mandatáře, nemá právní relevanci. Mandatář nese odpovědnost pouze v případě sjednání smluvní odpovědnosti, na odpovědnost zadavatele ve smyslu zákona to však nemá žádný vliv. Doplňuji, že ve smlouvě mezi zadavatelem a příslušným externím subjektem může být sjednán toliko soukromoprávní závazek spočívající v tom, že např. pokud bude zadavateli uložena pokuta za správní delikt právě ve smyslu ustanovení § 120 zákona, zcela či zčásti uhradí tuto výši pokuty externí subjekt. V takovém případě by se však jednalo o závazek soukromoprávní povahy, který by neměl vliv na odpovědnost zadavatele ve smyslu zákona.

 

24. Pokud se jedná o závěrečnou námitku obsaženou v rozkladu zadavatele, v rámci které poukazuje na nepřiměřenou výši pokuty s tím, že již samotné projednání věci představuje dostatečné naplnění represivní a zejména preventivní funkce právní odpovědnosti, je třeba uvést následující. Podle § 120 odst. 2 písm. a) zákona se za správní delikt uloží pokuta do 5 % ceny veřejné zakázky nebo do 10. mil. Kč, pokud cena zakázky nebyla nabídnuta, jde-li o správní delikt podle odst. 1 písm. a) zákona. Cena veřejné zakázky 1 činila 16 799 359,13 Kč včetně DPH, cena veřejné zakázky 2 dle uzavřené smlouvy činila 18 236 656,00 Kč včetně DPH a cena veřejné zakázky 3 podle uzavřené smlouvy činila 9 774 833,00 Kč včetně DPH. Základ pro výpočet horní hranice pokuty tedy činí 44 810 848,13 Kč. Horní hranice možné pokuty (5 % ceny všech veřejných zakázek, při nichž zadavatel vyzval k podání nabídek opakovaně stejný okruh zájemců) pak činí částku ve výši 2 240 542,41 Kč. Předmětné porušení zákona vedlo k omezení soutěže potenciálních zájemců o veřejnou zakázku, a k nezajištění dostatečně transparentního a nediskriminačního prostředí. Někteří potenciální zájemci o dané veřejné zakázky se nemohli těchto zadávacích řízení vůbec zúčastnit, neboť se o jejich zahájení nedozvěděli. Jedná se tedy o závažný delikt, neboť v důsledku nezákonného jednání zadavatele bylo narušeno konkurenční prostředí. Nadto pokuta stanovená ve výši 250 000 Kč v daném případě činí cca 11 % v poměru k maximálně možné výši pokuty, kterou by Úřad mohl uložit. Předmětnou výši pokuty uložené Úřadem je tedy třeba označit za zcela přiměřenou a zároveň za stanovenou při dolní hranici zákonné sazby. Úřad tedy postupoval v části odůvodnění napadeného rozhodnutí vztahující se k výši jím uložené pokuty zcela správně a v souladu se zákonem. Zdůrazňuji, že Úřad v odůvodnění napadeného rozhodnutí při stanovení výše pokuty dostatečně zhodnotil způsob spáchání správního deliktu a rovněž i okolnosti, za nichž byl delikt spáchán. Výše pokuty byla Úřadem dostatečně odůvodněna, poněvadž z odůvodnění napadeného rozhodnutí je jednoznačně patrno, k čemu přihlédl; postupoval v souladu s ust. § 121 odst. 2 zákona, dle něhož Úřad při určení výměry pokuty zadavateli přihlédne k závažnosti správního deliktu, zejména ke způsobu jeho spáchání a jeho následkům a k okolnostem, za nichž byl spáchán. Úřad rovněž postupoval správně, když v odůvodnění napadeného rozhodnutí konstatoval, že v daném případě neshledal přitěžující ani polehčující okolnosti.

 

25. Spáchání správního deliktu bylo Úřadem jednoznačně prokázáno a rozhodnutí prvního stupně bylo potvrzeno tímto rozhodnutím. Úřad vzhledem k uvedené závažnosti porušení zákona a k souvislostem případu posoudil uloženou výši pokuty (250 000 Kč) jako přiměřenou porušení zákona a zohledňující obě základní funkce právní odpovědnosti. Na základě výše uvedeného je dále nezbytné učinit závěr, že Úřad výši jím uložené pokuty v napadeném rozhodnutí odůvodnil zcela dostatečně a rovněž přezkoumatelným způsobem. Se zřetelem na výše uvedené tedy nemohu vyhovět ani požadavku zadavatele na snížení uložené pokuty. Úřad totiž do svých úvah, v jaké konkrétní výši pokutu uloží, zcela adekvátně promítl závažnost spáchaného správního deliktu (jež je determinována zejména způsobem jeho spáchání, jeho následky a okolnostmi, za nichž byl spáchán). Jinými slovy, Úřad při stanovení výše pokuty dostatečným způsobem zohlednil všechny výše uvedené relevantní skutečnosti a rovněž dostatečně a srozumitelně vysvětlil, že porušení zákona mohlo mít podstatný vliv na výběr nejvhodnější nabídky.

VI. Závěr

26. Po zvážení všech aspektů dané věci a po zjištění, že Úřad postupoval ve věci v souladu se zákonem a správním řádem, když posoudil případ ve všech jeho vzájemných souvislostech a zhodnotil veškeré písemné podklady, jsem dospěl k závěru, že nenastaly podmínky pro zrušení nebo změnu napadeného rozhodnutí z důvodů uváděných v rozkladu.

 

27. Vzhledem k výše uvedenému, když jsem neshledal důvody, pro které by bylo nutno napadené rozhodnutí změnit nebo zrušit, rozhodl jsem tak, jak je ve výroku uvedeno.

 

Poučení

 

Proti tomuto rozhodnutí se nelze podle § 91 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 152 odst. 4 téhož zákona, dále odvolat.

 

 

otisk úředního razítka

 

 

Ing. Petr Rafaj

předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže

 

 

 

Obdrží:

město Hodonín, Masarykovo nám. 1, 695 35 Hodonín

 

Vypraveno dne:

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy

 



[1]  Pozn.: pokud je v rozhodnutí uveden odkaz na zákon, jedná se vždy o znění účinné ke dni zahájení šetřeného zadávacího řízení ve smyslu ust. § 26 zákona v návaznosti na ust. § 158 odst. 1 a 2 zákona.

 

 

vyhledávání ve sbírkách rozhodnutí

Jednací číslo:
Věc:
Účastník:
Text rozhodnutí:
Rok:
Rok vydání:
Oblast:
Typ rozhodnutí:
Typ řízení:
Instance:
cs | en
+420 542 167 111 · posta@uohs.cz