Údaje označené v text jako [….] obsahují obchodní tajemství účastníka řízení.

V řízení o rozkladu, které proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č.j. ÚOHS-S076/2008/KD-5304/2009/820 ze dne 11. 5. 2009 ve věci možného porušení § 3 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění pozdějších předpisů, podal účastník řízení společnost HUSKY CZ s.r.o., se sídlem Praha 4, Huťská 2985/5, IČ 25101625, právně zastoupená JUDr. Danielem Musilem, advokátem, se sídlem Praha 1, Mezibranská 1579/4, jsem podle § 25a zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění účinném do 31. 8. 2009, ve spojení s § 90 odst. 5 a § 152 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, na návrh rozkladové komise

rozhodl takto:

Podaný rozklad  z a m í t á m  a  rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č.j. ÚOHS-S076/2008/KD-5304/2009/820 ze dne 11. 5. 2009  p o t v r z u j i.

Odůvodnění

I. Napadené rozhodnutí

1.  Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále též „Úřad“) vydal dne 11. 5. 2009 rozhodnutí č.j. ÚOHS-S076/2008/KD-5304/2009/820 (dále též „napadené rozhodnutí“), v jehož prvním výroku deklaroval, že účastník řízení společnost HUSKY CZ s.r.o., se sídlem Praha 4, Huťská 2985/5, IČ 25101625, (dále též „účastník řízení“), uzavřel a plnil zakázané dohody o přímém určení cen pro další prodej, které mohly vést k narušení hospodářské soutěže na trhu velkoobchodní distribuce zboží pro outdoorové vybavení, čímž porušil v období od 19. 3. 2007 do dne vydání napadeného rozhodnutí zákaz uvedený v § 3 odst. 1 a odst. 2 písm. a) zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon“). Druhým výrokem napadeného rozhodnutí pak správní orgán prvního stupně účastníku řízení podle § 7 odst. 1 zákona plnění dohod popsaných ve výroku I. napadeného rozhodnutí do budoucna zakázal.

2.  Ve třetím výroku napadeného rozhodnutí prvostupňový orgán uložil účastníku řízení dle § 22 odst. 2 za porušení § 3 odst. 1 zákona podle výroku I. napadeného rozhodnutí pokutu ve výši 2.316.000,- Kč.

3.  Ve čtvrtém výroku správní orgán prvního stupně na základě § 23 odst. 1 zákona účastníku řízení uložil opatření k nápravě, a to konkrétně písemně informovat odběratele uvedené ve výrokové části I. napadeného rozhodnutí o obsahu napadeného rozhodnutí a o tom, že případné maloobchodní ceny, jakož i slevy z těchto cen, doporučené účastníkem řízení mají pouze informativní charakter a pro prodejce jsou zcela nezávazné.

4.  Pátým výrokem prvostupňový orgán uložil dle § 79 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též „správní řád“), ve spojení s § 6 vyhlášky č. 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů a ušlého výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám, a o výši paušální částky nákladů řízení, účastníku řízení povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou 2.500,-Kč.

II. Rozklad

5.  Účastník řízení podal proti napadenému rozhodnutí v celém rozsahu včas rozklad, v rámci něhož uplatnil dále uvedené námitky.

Uzavření dohod

6.  Účastník řízení namítá, že mezi ním a jeho odběrateli nedošlo k uzavření jakékoli dohody ústní formou a považuje za nutné, aby správní orgán prvního stupně označil důkazy, ze kterých jím dovozené uzavření dohody jednoznačně vyplývá. Účastník dále konstatuje, že e-mailová komunikace pouze potvrzuje zaslání doporučených maloobchodních cen spolu s dalšími materiály, na kterých se s odběrateli již dříve telefonicky dohodl. Předmětem ústní dohody mezi účastníkem řízení a jeho odběrateli tedy bylo právě pouze zaslání těchto dohodnutých materiálů.

7.  Účastník řízení uvádí, že jednání jeho odběratelů, co se týče jak sestavování cen pro spotřebitele, tak i jejich jiného chování, není v jeho působnosti a nelze po něm spravedlivě požadovat, aby nesl za jejich jednání odpovědnost, případně mu bylo toto jednání přičítáno k tíži.

Úmyslné porušení zákona

8.  Účastník řízení zásadně nesouhlasí se závěrem správního orgánu prvního stupně ohledně subjektivní stránky deliktu. Tvrdí, že z interní korespondence jasně vyplývá, že k dodržování doporučených cen své odběratele nemůže nutit. Účastník řízení nadto namítá, že jako důkazní prostředek není možno použít korespondenci interní povahy, která nebyla určena odběratelům a vůči těmto nevyvolala žádné následky.

Podíl na trhu

9.  Účastník řízení nesouhlasí s vymezením jeho podílu na relevantním trhu, který provedl správní orgán prvního stupně. Vážné nedostatky spatřuje účastník řízení zejména v jeho věcném vymezení, jelikož dle něj nebyla zohledněna skutečnost, že účastník řízení není pouze producentem outdoorového zboží. Nadto, správní orgán prvního stupně dle účastníka řízení jeho celkový obrat porovnal s obraty pouze dvanácti jiných soutěžitelů, které považoval za jeho konkurenty. Dle účastníka řízení je tento výčet z hlediska úplnosti nedostatečný a v důsledku vedl k nesprávnému vymezení podílu na relevantním trhu, který je dle účastníka řízení mnohem nižší.

Výše pokuty

10.  Účastník poukazuje na skutečnost, že správní orgán prvního stupně nezohlednil nápravná opatření, která účastník provedl a předložil v průběhu správního řízení. Dále se účastník domnívá, že pokuta je nepřiměřená, neboť při jejím vyměření vyšel správní orgán prvního stupně z celého obratu a nikoliv pouze z obratu z internetového prodeje účastníka. Dle účastníka řízení rovněž z napadeného rozhodnutí nevyplývá, jak správní orgán prvního stupně dospěl k vymezení délky trvání domnělých dohod.

11.  Účastník dále namítá, že správní orgán prvního stupně se při výpočtu pokuty nedržel svých zásad. Nesprávně byla dle účastníka řízení posouzena i závažnost spáchaného správního deliktu, jelikož nebylo dle účastníka řízení prokázáno uzavření zakázaných dohod. Účastník řízení připomíná, že sám správní orgán prvního stupně v napadeném rozhodnutí připustil, že nebyl prokázán faktický dopad na hospodářskou soutěž (viz bod 122 napadeného rozhodnutí) a opakování protisoutěžního jednání.

Kontrola

12.  Správní orgán prvního stupně se dle účastníka řízení v napadeném rozhodnutí rovněž nedostatečně vypořádal s otázkou kontroly a vymáhání cen. Účastník uvádí, že žádným relevantním důkazem nebyla prokázána kontrola ani jiný závazný postup pro odběratele. Účastník připomíná, že pokud je takovýto postup v napadeném rozhodnutí zmíněn, je tak činěno jen v rámci spekulací, které vychází z interní korespondence účastníka řízení.

13.  Pokud jde o ceny uváděné pro internetové obchody, účastník odmítá, že by tyto byly účastníkem kontrolovány a jak dle názoru účastníka vyplývá z vyjádření jednotlivých odběratelů, nebyly ani jednotlivými odběrateli dodržovány. Z  podkladů shromážděných ve správním řízení dle účastníka naopak vyplývá, že se odběratelé účastníka řízení necítili dohodami o ceně vázaní a považovali je za ceny doporučené (viz bod 15 napadeného rozhodnutí). Účastník řízení dále poukazuje na to, že žádný z odběratelů se nevyjádřil pozitivně ke kontrole. Z některých provedených důkazů dle něj naopak vyplývá, že doporučené ceny nebyly dlouhodobě sledovány, ani vynucovány (viz bod 7 písm. i).

III.Petit rozkladu

14.  S ohledem na všechny skutečnosti výše uvedené účastník řízení navrhuje, aby předseda Úřadu o podaném rozkladu rozhodl ve smyslu § 152 odst. 5 písm. a) správního řádu, tedy aby napadené rozhodnutí správního orgánu prvního stupně č.j. ÚOHS-S076/2008/KD-5304/2009/820 ze dne 11. 5. 2009 bylo změněno tak, že se účastník řízení jednání v rozporu s § 3 odst. 1 a odst. 2 písm. a) zákona nedopustil, nebo bylo zrušeno a vráceno správnímu orgánu prvního stupně k novému posouzení a rozhodnutí.

IV. Řízení o rozkladu

15.  Správní orgán prvního stupně neshledal důvody pro postup podle § 87 správního řádu, a proto v souladu s § 88 odst. 1 správního řádu předal spis orgánu rozhodujícímu o rozkladu.

16.  Podle § 89 odst. 2 správního řádu jsem přezkoumal v celém rozsahu soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, s právními předpisy, jakož i správnost napadeného rozhodnutí, tu však toliko v rozsahu námitek uplatněných v rozkladu, přičemž jsem dospěl k závěrům uvedeným v dalších částech odůvodnění tohoto rozhodnutí.

V. Přezkum napadeného rozhodnutí

17.  Žádnou z námitek účastníka řízení obsaženou v rozkladu proti napadenému rozhodnutí nepovažuji za důvodnou vzhledem k níže uvedeným skutečnostem a úvahám.

Uzavření dohod

18.  K námitce účastníka řízení, že správní orgán prvního stupně neprokázal uzavření ústní dohody mezi účastníkem a jeho odběrateli, odkazuji na odůvodnění napadeného rozhodnutí (zejména bod 21 až 35 napadeného rozhodnutí), s nímž se zcela ztotožňuji. Mám za to, že uzavření dohod nesporně prokazují zejména níže specifikované skutečnosti.

19.  Konkrétně poukazuji na e-mail F, ve kterém odběratel přímo potvrzuje nastavení cenové hladiny podle dohody s účastníkem řízení a omlouvá se za své vybočení z této hladiny.  Tímto je rovněž vyvráceno tvrzení účastníka řízení, že obsahem ústní dohody, jež předcházela zaslání e-mailů A, bylo pouze zaslání ceníků s doporučenými maloobchodními cenami a dalších materiálů.

20.  To, že e-mailům A předcházela ústně uzavřená dohoda o cenách pro další prodej, je možno doložit rovněž mj. e-mailem O, kde účastník řízení mluví o cenové podmínce pro prodej v e-shopech, cit [….] a dále  [….].

21.  Za správný považuji rovněž závěr správního orgánu prvního stupně, že taktéž z nahrávky telefonního rozhovoru mezi účastníkem řízení a jeho odběratelem, který v napadeném rozhodnutí správní orgán prvního stupně použil za podpůrný důkaz, lze dovodit, že účastník řízení ovlivňoval rozhodovací vůli svých odběratelů při stanovování cen pro konečný prodej (bod 11 až 13 napadeného rozhodnutí).

22.  Nadto, samotné dlouhodobé faktické dodržování doporučených minimálních cen ze strany odběratelů účastníka řízení, jež bylo prokázáno správním orgánem prvního stupně (viz bod 16 napadeného rozhodnutí), je možno považovat za důkaz uzavření ústní dohody o cenách pro další prodej. Jak plyne z napadeného rozhodnutí, správní orgán prvního stupně ověřil v internetových obchodech odběratelů účastníka řízení ceny po roce a půl od odeslání e-mailů A a zjistil, že nejméně 12 z 16 jeho odběratelů dodržuje maximální povolenou slevu z doporučených cen, tj. tito odběratelé účastníka řízení dohodu o určení cen pro další prodej nejen akceptovali, ale i fakticky plnili.

23.  Skutečnost, že správní orgán prvního stupně neprokázal faktické plnění dohod o určení cen pro další prodej, resp. jejich dodržování u všech odběratelů, nikterak nezpochybňuje jejich uzavření a potenciální dopad na hospodářskou soutěž na trhu velkoobchodní distribuce zboží pro outdoorové vybavení.

24.  Dále poukazuji na e-mail K, který prokazuje, že jako podmínku spolupráce si účastník řízení od svých odběratelů vymiňoval akceptaci a dodržování svých obchodních podmínek, ve kterých byla mj. určena i prodejní cena pro jeho odběratele. Jak z tohoto e-mailu vyplývá, za zásadní pro svou další spolupráci s tím kterým konkrétním odběratelem účastník řízení přitom považoval právě dodržování této maloobchodní prodejní ceny výrobků, a těm odběratelům, kteří tuto dohodu neakceptují nebo poruší, hrozí účastník řízení okamžitým ukončením spolupráce.

Kontrola

25.  Z podkladů, které správní orgán prvního stupně zajistil při místním šetření (viz bod 7 napadeného rozhodnutí - e-maily O, L, K a M), je zřejmé, že účastník řízení prováděl rovněž kontrolu dodržování dohod. Z uvedených e-mailů lze zjistit, že někteří zaměstnanci účastníka řízení měli na starosti určitý okruh odběrů, kterým prováděli kontrolu dodržování cen, resp. dodržování dohody o maximální slevě 8 % z doporučených cen (viz e-mail L). Ze stejného e-mailu je patrné, že účastník řízení počítal s kontrolou cen i do budoucna, když se zasazuje vytvořit sledovací systém. A dále, rovněž e-mail O dokládá kontrolu cen v internetových obchodech. Účastník řízení zde konstatuje, že již svému odběrateli zaslal dvě upozornění ohledně dodržování cen a na toto téma s ním i hovořil.

26.  Dále odkazuji na odpověď odběratele účastníka řízení[1], který kontrolu ze strany účastníka řízení potvrdil, cit: „Ceny jsou kontrolovány průběžně, ale jen pro orientaci dodavatele. Kontrola je prováděna při návštěvě dodavatele na naší provozovně.“

27.  Jsem toho názoru, že právě na základě výše uvedených důkazních prostředků, tj. interní komunikace účastníka řízení, je možno nejlépe ověřit, zda u internetových prodejců byly kontroly plnění ústní dohody skutečně prováděny. Je nasnadě, že odběratelé jsou povětšinou existenčně závislí na dodávkách zboží od svých významných dodavatelů. Lze předpokládat, že právě z tohoto důvodu většina odběratelů účastníka řízení nepotvrdila Úřadu uzavření zakázané cenové dohody.

28.  Neztotožňuji se tudíž s tvrzením účastníka řízení, že neexistenci uzavření dohody je nutno presumovat ze skutečnosti, že žádný z odběratelů účastníka její existenci správnímu orgánu prvního stupně výslovně nepotvrdil.

29.  K námitce, že žádný z odběratelů se necítil být vázán doporučenými cenami, odkazuji toliko na e-mail F vedeným pod bodem 7 napadeného rozhodnutí. Gramatickým výkladem lze dojít k závěru, že odběratel je přesvědčen, že musí dodržovat nastavenou cenovou hladinu (za porušení se dokonce omlouvá). Z uvedeného e-mailu dále vyplývá, že odběratel kontrolou ostatních internetových prodejců nezjistil žádné odchylky od  cenové hladiny nastavené účastníkem řízení, což dokládá dodržovaní dohody ze strany odběratelů i jejich pocit vázanosti dohodou. Jsem toho názoru, že prvostupňový orgán dostatečně prokázal, že účastník řízení kontroloval ceny svých odběratelů a tito se dohodnutými cenami cítili vázáni. Námitku účastníka řízení tudíž považuji za neopodstatněnou.

30.  Připomínám, že z ustálené judikatury[2], na kterou poukázal v rozkladu i účastník řízení, plyne, že zakázaná jsou ta cenová ujednání, která jsou vybavena pokyny či sankcemi zavazující smluvní partnery dodržovat doporučené ceny. V tomto případě jsem toho názoru, že výše uvedený pokyn týkající se podmínky maximální slevy z doporučených cen, za jehož nedodržení hrozí odběrateli účastníka řízení okamžité ukončení spolupráce ze strany účastníka řízení, spadá do zakázaných cenových ujednání.

31.  S ohledem na výše uvedené považuji uzavření ústní dohody o určení cen pro další prodej, jejich následnou kontrolu a vymáhání ze strany účastníka řízení za prokázané, a námitky účastníka řízení za zcela nedůvodné.  Prostřednictvím takto uzavřené ústní dohody o určení cen účastník řízení uskutečňoval svůj vliv na jednání svých odběratelů při stanovování cen zboží. V této souvislosti tudíž rovněž odmítám námitku účastníka řízení, že jednání odběratelů není v jeho působnosti, a tudíž po něm nelze spravedlivě požadovat, aby nesl za jejich jednání odpovědnost, případně mu bylo toto jednání přičítáno k tíži.

Úmyslné porušení zákona

32.  Co se týče námitky účastníka řízení, který zásadně nesouhlasí se závěrem správního orgánu prvního stupně ohledně subjektivní stránky deliktu, konstatuji, že správní orgán prvního stupně se otázkou formy zavinění náležitě vypořádal v napadeném rozhodnutí (srov. body 105 až 109 napadeného rozhodnutí), na které proto nyní v plném rozsahu odkazuji. Shledal jsem, že správní orgán prvního stupně otázku zavinění posuzoval v souladu se svou rozhodovací praxí a s judikaturou evropských soudů, vzal rovněž v úvahu skutečnost, že posuzované dohody byly uzavřeny na návrh účastníka řízení, prvostupňový orgán zcela správně zohlednil skutečnost, že účastník řízení plnění posuzovaných zakázaných dohod kontroloval, vymáhal a že plnění zakázaných dohod pokračovalo i po zahájení správního řízení.  

33.  Dále v této souvislosti poukazuji na  e-mail O, ze kterého vyplývá, že účastník řízení věděl, že svým jednáním ovlivňuje hospodářskou soutěž na relevantním trhu, cit.: [….]. Z výše uvedeného je zřejmé, že se účastník řízení snažil kontrolou cen svých odběratelů zabránit soutěži mezi internetovými obchody na relevantním trhu a chránit kamenné obchody. Nadto ze stejného e-mailu plyne, že dohody byly plněny i po zahájení správního řízení, kdy si byl účastník řízení prokazatelně vědom zakázanosti dohod o přímém určení cen pro další prodej. Zcela se ztotožňuji se závěrem správního orgánu prvního stupně, že došlo ze strany účastníka řízení k úmyslnému porušení zákona. Námitku účastníka řízení je tak třeba jako nedůvodnou a ničím nedoloženou odmítnout.

Podíl na trhu

34.  K námitce účastníka řízení, že v napadeném rozhodnutí byl správním orgánem prvního stupně nesprávně vymezen podíl účastníka na trhu velkoobchodní distribuce zboží pro outdoorové vybavení, toliko uvádím, že podíl účastníka řízení na tomto trhu byl určen na základě rozsáhlého dokazování, resp. analýzy situace na relevantním trhu. Správní orgán prvního stupně pro účely řízení shromáždil podklady a informace zhruba od tří desítek konkurentů účastníka řízení. Jakkoliv i nadále považuji vymezení podílu účastníka na trhu velkoobchodní distribuce zboží pro outdoorové vybavení za správné a řádně provedené,  připomínám v této souvislosti ovšem i to, že pro samotné konstatování porušení zákona prostřednictvím dohod o cenách není třeba posoudit postavení účastníků dohody na relevantním trhu, a to vzhledem k tomu, že dohody o cenách jsou zakázané a neplatné vždy, tedy bez ohledu na podíl účastníků dohody dosažený na relevantním trhu. Pozice účastníků dohody na trhu pak v takovém případě ovlivňuje především rozsah dopadů dohody na hospodářskou soutěž.[3]

35.  Stanovení podílu účastníka řízení na trhu velkoobchodní distribuce zboží pro outdoorové vybavení ve výši 11 % nikterak nezměnilo právní kvalifikaci jeho jednání; tato skutečnost nebyla tedy účastníku řízení k tíži, a to ani při výpočtu ukládané pokuty (viz bod 65 napadeného rozhodnutí). Námitku účastníka řízení je tudíž nutno považovat za bezpředmětnou.

Výše pokuty

36.  Co se týče účastníkem řízení namítané nesprávné vymezené výše uložené pokuty, odkazuji na část odůvodnění napadeného rozhodnutí (viz bod 111 až 135 napadeného rozhodnutí), ve kterém se správní orgán prvního stupně podrobně zabýval kalkulací pokuty, jakož i slovním odůvodněním právě takto stanovené výše s ohledem na závažnost spáchání správního deliktu. Při rozhodování o výši pokuty přitom přihlédl zejména k závažnosti, opakování a délce trvání porušování zákona, a s ohledem na dikci § 22 odst. 2 zákona vzal v potaz i subjektivní stránku deliktu, tedy skutečnost, zda k porušení zákona došlo úmyslným jednáním soutěžitele či pouze z nedbalosti.

37.  Námitku účastníka řízení ohledně nesprávně určené výchozí částky pokuty považuji za nedůvodnou. V souladu se Zásadami postupu Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže při stanovování výše pokut podle § 22 odst. 2 zákona  (dále též „Zásady“) byla východiskem pro určení konkrétní výše pokuty tzv. základní částka pokuty, jež je stanovena na základě hodnoty prodejů, dále zahrnuje zhodnocení závažnosti protisoutěžního jednání a délku protisoutěžního jednání. Zákon umožňuje uložit soutěžiteli pokutu do výše 10 % z čistého obratu dosaženého soutěžitelem za poslední ukončené účetní období, aniž by jakkoli specifikoval, na jakém trhu má být tohoto obratu dosaženo. Mám za to, že čistým obratem je míněn obrat dosažený konkrétním soutěžitelem z prodeje zboží či služeb, jichž se narušení soutěže přímo nebo nepřímo týká. Pro uložení pokuty tak není rozhodné, jaký obrat trestaný soutěžitel dosahuje na základě dohody, k níž se spáchání správního deliktu váže. Vycházel-li tedy správní orgán prvního stupně při své úvaze o výši pokuty z částky 207.605.000,-Kč, která představuje celkový čistý obrat účastníka řízení dosažený prodejem zboží pro outdoorové vybavení, nelze v tom spatřovat vybočení ze zákonem stanovených mezí pro uložení pokuty, tedy za hmotněprávní porušení zákona ve smyslu § 22 odst. 2 zákona. Dále podotýkám, že pokuta uložená v napadeném rozhodnutí nedosahuje ani 1,1 % z čistého obratu účastníka řízení; je tedy stanovena při spodní hranici zákonné sazby.

38.  Účastník řízení považuje uloženou pokutu za nepřiměřenou také z toho důvodu, že správní orgán prvního stupně neprokázal faktický dopad jednání účastníka na hospodářskou soutěž. V této souvislosti je nutno připomenout, že správní orgán prvního stupně, jak plyne z ustálené soudní judikatury[4], nemusí prokázat, že uzavřením dohody došlo k faktickému narušení hospodářské soutěže, stačí pouze, prokáže-li potencionální ohrožení; oba případy způsobují neplatnost dohody.  Správní orgán prvního stupně prokázal, že dohody, které účastník řízení uzavřel se svými odběrateli, omezily jejich rozhodovací autonomii při stanovování konečné ceny pro spotřebitele, a tím byly způsobilé narušit soutěžní prostředí na trhu pro outdoorové vybavení. Jelikož z napadeného rozhodnutí je zřejmé, že tato skutečnost byla správním orgánem prvního stupně náležitě zohledněna (srov. bod 6 až 96 napadeného rozhodnutí), mám za to, že výše uvedená námitka účastníka je tudíž zcela nedůvodná.

39.  Co se výše uložené pokuty týče dále uvádím, že při ukládání pokuty prvostupňový orgán správně přihlédl i ke skutečnosti, že posuzované dohody neměl účastník řízení uzavřeny se všemi svými internetovými odběrateli zboží pro outdoorové vybavení, tedy k tomu, že soutěž intra-brand nebyla zcela vyloučena. Prvostupňový orgán proto stanovil jako výchozí podíl hodnoty prodejů pro výpočet pokuty částku ve výši 0,75 %, ač u závažných deliktů, jakým je i určení cen pro další prodej, stanovuje tuto částku v souladu se svou praxí při stanovování výše pokut až do výše 1 % z hodnoty prodejů (viz body 119 až 123 napadeného rozhodnutí).

40.  S ohledem na skutečnost, že mám za prokázané, že účastník řízení porušil zákon úmyslně (viz výše), správní orgán prvního stupně důvodně v napadeném rozhodnutí zvýšil v souladu se svou rozhodovací praxí základní částku pokuty o 20 %. Námitku účastníka řízení, že správní orgán prvního stupně nezohlednil skutečnost, že se účastník řízení nedopustil správního deliktu dle zákona opakovaně, považuji za bezpředmětnou. Jak vyplývá z bodu 33 Zásad, správní orgán prvního stupně může navýšit základní částku o celkově až 50 %, pokud se účastník řízení podle pravomocného rozhodnutí v minulosti dopustil jednání narušujícího soutěž; za zvlášť přitěžující se považuje, pokud se v minulosti dopustil typově shodného jednání. Z napadeného rozhodnutí ovšem jasně vyplývá (viz bod 129 napadeného rozhodnutí), že správní orgán tuto skutečnost zohlednil a základní částka z tohoto důvodu navýšena nebyla.

41.  Nadto odkazuji na konstantní judikaturu českých soudů, z níž plyne, že o zjevně nepřiměřenou sankci (tedy o sankci, jež by představovala důvod ke zrušení správního rozhodnutí pro nezákonnost či k využití moderačního oprávnění ve smyslu § 78 odst. 2 soudního řádu správního) nejde v případě, kdy je pokuta uložena těsně při spodní hranici zákonné sazby.[5] Námitku účastníka řízení ohledně nepřiměřenosti výše uložené pokuty je proto třeba jako nedůvodnou odmítnout.

42.  Odmítám rovněž námitku účastníka řízení, že orgánem prvního stupně byla nesprávně vymezena doba, po kterou správní delikt trval. Přesný okamžik uzavření posuzovaných ústních dohod, jak vyplývá ze správního spisu, nebylo možno určit, stejně jako správní orgán prvního stupně se i já domnívám, že tyto byly nejpozději uzavírány ke dni 19. 3. 2007 (viz bod 44 napadeného rozhodnutí). Vzhledem ke skutečnosti, že účastníkem řízení navržená opatření prvostupňový orgán neshledal dostatečnými pro ochranu hospodářské soutěže (viz body 39 až 46 napadeného rozhodnutí), resp. účastníkem řízení navrženými opatřeními nedošlo k ukončení protisoutěžního jednání účastníka řízení, trvalo podle prvostupňového orgánu protisoutěžní jednání až do dne vydání napadeného rozhodnutí. Tuto skutečnost prvostupňový orgán sdělil přípisem č.j. UOHS-S076/2008-2578/2008/820 ze dne 2. 3. 2009 účastníkovi řízení (viz bod 46 napadeného rozhodnutí). Správní orgán prvního stupně tedy vymezil dobu trvání správního deliktu jako období od 19. 3. 2007 do dne vydání napadeného rozhodnutí, s kterýmžto postupem se zcela ztotožňuji.

VI.  Soulad rozkladem nenapadených částí rozhodnutí a řízení, které mu předcházelo, s právními předpisy

43.  V souladu s § 89 odst. 2 správního řádu, jsem přezkoumal rozkladem nenapadené části napadeného rozhodnutí a řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo s právními předpisy. Konstatuji, že jsem neshledal na straně správního orgánu prvního stupně žádných pochybení či vad řízení, o nichž lze mít důvodně za to, že mohly mít vliv na soulad napadeného usnesení s právními předpisy.

44.  Podotýkám, že nic nemůže změnit ani ustanovení § 22b odst. 1 zákona po novele provedené zákonem č. 155/2009 Sb. (liberační důvod), podle kterého právnická osoba za správní delikt neodpovídá, jestliže prokáže, že vynaložila veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby porušení zákonné povinnosti zabránila.

45.  Kritéria pro uložení sankce dle § 22b odst. 2 zákona po novele provedené zákonem č. 155/2009 Sb. jsou přes formulační odlišnost podobna těm zakotveným v § 22 odst. 2 zákona. I v případě, že by na základě zmíněných ustanovení byly uloženy odlišné sankce, z charakteru obou souborů kritérií vyplývá, že by případné rozdíly byly marginální. Zánik odpovědnosti upravený v § 22b odst. 3 zákona po novele provedené zákonem č. 155/2009 Sb. představuje taktéž přísnější úpravu.

46.  Ohledně dalších nenapadených částí prvostupňového rozhodnutí odkazuji na příslušné části odůvodnění napadeného rozhodnutí s výhradou korekcí provedených tímto rozhodnutím.

VII. Závěr

47.  Ze všech shora uvedených důvodů, mám za to, že napadené rozhodnutí nikterak neporušuje základní práva a svobody stěžovatele, a proto na základě návrhu rozkladové komise dle § 152 odst. 3 správního řádu a po přezkoumání souladu jak napadeného rozhodnutí, tak správního řízení, které mu předcházelo, s právním předpisy, jakož i po přezkoumání věcné správnosti napadeného rozhodnutí v rozsahu námitek uplatněných v rozkladu, jsem dospěl k závěru, že se správní orgán prvního stupně nedopustil žádných pochybení, jež by mohly mít vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí. Proto je třeba podaný rozklad proti napadenému rozhodnutí v celém rozsahu zamítnout a napadené rozhodnutí v plném rozsahu potvrdit.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí se nelze podle § 91 odst. 1 ve spojení s § 152 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále odvolat.

Otisk úředního razítka

Ing. Petr Rafaj

předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže

Obdrží:

1.

HUSKY CZ s.r.o.

Huťská 2985/5

140 00 Praha 4

2.

JUDr. Daniel Musil, advokát

Mezibranská 1579/4

110 00 Praha 1

Vypraveno dne:

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy

[1] Srov. str. 434 spisu sp. zn. S076/2008.

[2] Srov. rozsudek Vrchního soudu v Olomouci č.j. 2 A 1/2002-63 ze dne 5. 9. 2002 ve věci Adidas.

[3] Srov. rozhodnutí předsedy Úřadu ve věci JIZERSKÉ PEKÁRNY či ve věci JELÍNEK – výroba nábytku.

[4] Srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 8 Afs 17/2007-100 ze dne 23. 10. 2008 ve věci ČEZ.

[5] Srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 6 A 96/2000-62 ze dne 21. 8. 2003, nebo rozsudek Krajského soudu v Brně č.j. 31 Ca 133/2005-62 ze dne 30. 11. 2006 ve věci SAZKA.