číslo jednací: S421/2014/KD-43013/2015/820/LSo

 

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže ve správním řízení sp. zn. ÚOHS-S421/2014/KD zahájeném dne 4. 6. 2014 z moci úřední ve smyslu § 46 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 21, jakož i § 1 odst. 4, § 20a a § 21h zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění pozdějších předpisů, ve věci možného porušení § 3 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění pozdějších předpisů, a článku 101 Smlouvy o fungování Evropské unie, jehož účastníkem je

společnost GORENJE spol. s r.o., se sídlem Praha 4, Pobočná 1/1395, IČ 40612244, zastoupená na základě plné moci ze dne 8. 7. 2014 JUDr. Jiřím Matznerem, Ph.D., LL.M., advokátem advokátní kanceláře Matzner et al, se sídlem Praha, Anny Letenské 34/7,

vydává v souladu s § 67 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, toto

ROZHODNUTÍ:

I.

Účastník řízení, společnost GORENJE spol. s r.o., se sídlem Praha 4, Pobočná 1/1395, IČ 40612244, tím, že prokazatelně od 8. 2. 2012 uzavíral zejména prostřednictvím e-mailové komunikace se svými odběrateli dohody o navýšení cen spotřebičů značek GORENJE a MORA určených pro prodej konečným spotřebitelům na úroveň jím určených minimálních maloobchodních cen,

 

přičemž tyto dohody od 8. 2. 2012 do 22. 4. 2015 plnil,

uzavíral a plnil zakázané dohody o určení cen pro další prodej, jejichž cílem bylo narušení hospodářské soutěže a jež narušily hospodářskou soutěž na relevantních trzích

• varných spotřebičů, odsavačů par, a mikrovlnných trub v období od 8. 2. 2012 do 22. 4. 2015,
• myček a chladniček v období od 24. 9. 2013 do 22. 4. 2015,
• mrazniček, praček a sušiček v období od 30. 9. 2013 do 22. 4. 2015,
• malých domácích spotřebičů v období od 14. 5. 2013 do 22. 4. 2015 a
• topidel v období od 15. 1. 2014 do 22. 4. 2015,

čímž porušil v období od 8. 2. 2012 do 22. 4. 2015 zákaz stanovený v § 3 odst. 1 ve spojení s odst. 2 písm. a) zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění pozdějších předpisů, a zákaz stanovený v čl. 101 odst. 1 písm. a) Smlouvy o fungování Evropské unie, a tím se dopustil správního deliktu dle § 22a odst. 1 písm. b) zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění pozdějších předpisů, a porušení čl. 101 odst. 1 písm. a) Smlouvy o fungování Evropské unie.

II.

Podle § 7 odst. 1 ve spojení s § 21h odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění pozdějších předpisů, se účastníku řízení, společnosti GORENJE spol. s r.o., se sídlem Praha 4, Pobočná 1/1395, IČ 40612244, plnění dohod popsaných ve výroku I. tohoto rozhodnutí do budoucna zakazuje.

III.

Dle § 22a odst. 2 ve spojení s § 21h odst. 5 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění pozdějších předpisů, se účastníku řízení, společnosti GORENJE spol. s r.o., se sídlem Praha 4, Pobočná 1/1395, IČ 40612244, za porušení § 3 odst. 1 ve spojení s odst. 2 písm. a) téhož zákona a porušení článku 101 odst. 1 písm. a) Smlouvy o fungování Evropské unie popsaná ve výroku I. tohoto rozhodnutí ukládá pokuta v celkové výši

13 699 000 Kč (slovy: třináct milionů šest set devadesát devět tisíc korun českých).

Uložená pokuta je splatná do 90 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

IV.

Dle § 79 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 6 vyhlášky č. 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů a ušlého výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám, a o výši paušální částky nákladů řízení, se účastníku řízení, společnosti GORENJE spol. s r.o., se sídlem Praha 4, Pobočná 1/1395, IČ 40612244, ukládá povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou

2 500 Kč (slovy: dva tisíce pět set korun českých).

Náklady řízení jsou splatné do 15 dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí.

 

Odůvodnění

I.      Zahájení správního řízení a jeho dosavadní průběh

1.    Dne 4. 6. 2014 zahájil Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále též „Úřad“) se společností GORENJE spol. s r.o., se sídlem Praha 4, Pobočná 1/1395, IČ 40612244 (dále též „GORENJE“ nebo „účastník řízení“), správní řízení sp. zn. ÚOHS-S421/2014/KD ve věci možného porušení § 3 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon“) a/nebo článku 101 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále též „SFEU“) – dále též „správní řízení“.

2.    Možné porušení zákona a SFEU spatřoval Úřad v uzavírání zakázaných dohodmezi účastníkem řízení a jeho odběrateli, jejichž předmětem bylo přímé nebo nepřímé určení cen pro další prodej (i) velkých domácích spotřebičů (dále též „MDA“)[1] zahrnujících např. varné spotřebiče, odsavače par, mikrovlnné trouby apod., (ii) malých domácích spotřebičů(dále též „SDA“)[2]zahrnujících např. mixéry, šlehače, toustovače, rychlovarné konvice, domácí pekárny apod.,a (iii) výrobků určených pro vytápění(dále též „HP“)[3]zahrnujících např. topidla nebo ohřívače vody. Cílem nebo výsledkem uvedeného jednání účastníka řízení mohlo být narušení hospodářské soutěže na trzích daného zboží a toto jednání mohlo být rovněž způsobilé ovlivnit v uvedených oblastech obchod mezi členskými státy Evropské unie (dále též „EU“).[4]

3.    Úřad přistoupil k zahájení správního řízení z moci úřední po předběžném šetření vyvolaném stížností na možné protisoutěžní jednání společnosti GORENJE. Předmětem šetření vedeného pod sp. zn. ÚOHS-P701/2013/KD byly podmínky stanovené společností GORENJE odběratelům pro další prodej MDA, podle kterých neměli internetoví prodejci dosáhnoutvýhodnějších nákupních (pořizovacích) cen MDA, pokud by při jejich prodeji konečným spotřebitelům nedodrželi ceny stanovené společností GORENJE (dále též „Podnět“).

4.    V rámci šetření Podnětu a samotného správního řízení vyžádal Úřad doplňující podklady a informace od podatele stížnosti, resp. následně od odběratelů a konkurentů společnosti GORENJE a opakovaně od samotného účastníka řízení. Úřad tak shromáždil podklady a informace o podmínkách stanovených společností GORENJE pro další prodej spotřebičů, o jejích hospodářských výkonech, o vymezení relevantních trhů, resp. tržních podílech účastníka řízení či o skutečnostech prokazujících namítané jednání.

5.    Na žádost účastníka řízení ze dne 2. 3. 2015[5] zahájil Úřad ke dni 9. 3. 2015 proceduru narovnání ve smyslu § 22ba odst. 2 zákona a Oznámení Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže o proceduře směřující k urychlení průběhu správního řízení využitím institutu žádosti o snížení pokuty dle § 22ba odst. 2 zákona (dále též „Procedura narovnání“)[6]. Po následně provedených ústních jednáních dne 8. 4. 2015 a 4. 6. 2015[7] účastník řízení vyjádřil přípisem ze dne 29. 6. 2015[8] zájem v této proceduře pokračovat. V jejím rámci Úřad dne 24. 8. 2015 v souladu s § 7 odst. 3 a § 21b zákona sdělil účastníkovi řízení výhrady shrnující základní skutkové okolnosti šetřeného případu, jejich právní hodnocení a odkazy na hlavní důkazy o nich, obsažené ve správním spise, včetně informace o výši pokuty, kterou hodlá uložit (dále též„Sdělení výhrad“).[9] Dne 7. 9. 2015 obdržel Úřad ve smyslu § 22ba odst. 2 ve spojení s odst. 4 a 6 zákona závěrečný návrh narovnání, kterým se účastník řízení za účelem narovnání přiznal v plném rozsahu ke spáchání deliktů uvedených ve Sdělení výhrad a bezvýhradně a bezpodmínečně uznal svoji odpovědnost za spáchané delikty. Současně deklaroval, že nebude navrhovat doplnění dokazování ani provedení dalšíchprocesních úkonů a akceptoval výši pokuty specifikovanou ve Sdělení výhrad.[10]

6.    Účastník řízení měl v průběhu správního řízení dostatečnou možnost nahlížet do správního spisu. Současně mu ve smyslu § 21b odst. 2 zákona bylo umožněno seznámit se s podklady rozhodnutí;[11] účastník řízení ve stanovené lhůtě tohoto svého práva nevyužil.

II.    Charakteristika účastníka řízení a dalších propojených společností

7.    Soutěžitel, skupina Gorenje Group, je jedním z předních evropských výrobců domácích spotřebičů. Spotřebiče pod obchodním označením Gorenje, ATAG, ASKO, Pelgrim, MORA, Etna, KörtingaUPO dodává do devadesáti zemí po celém světě. Skupinu Gorenje Group tvoří několik vzájemně majetkově a personálně či jinak smluvně propojených společností působících v různých státech EU (Slovinsko, Itálie, Německo, Rakousko, Anglie, Polsko, Maďarsko, Rumunsko atd.). Matkou a řídícím subjektem ve skupině Gorenje Group je společnost GORENJE gospodinjski aparati, d.d.[12]

8.    Společnost GORENJE je součástí skupiny Gorenje Group a na území České republiky (dále též „ČR“)představujepředního prodejce spotřebičů značek GORENJE a MORA. Na území Slovenské republiky (dále též „SR") pak tuto činnost ze skupiny Gorenje Group vykonávala společnost GORENJE Slovakia s.r.o. (dále též „GORENJE SK“)[13], jejíž obchodní aktivity v roce 2013 převzala společnost GORENJE.[14] Výrobou domácích spotřebičů, resp. i jejich servisem a opravami se zabývá další společnost ze skupiny Gorenje Group působící na území ČR, a to společnost MORA MORAVIA, s.r.o. (dále též „MORA MORAVIA“)[15]; tato se nezabývá obchodní činností, tj. prodejem domácích spotřebičů, neboť prodej je svěřen […obchodní tajemství…] společnosti GORENJE.[16] Na území ČR ze skupiny Gorenje Group působí další společnosti, jejichž předmětem je zejména výroba nábytku (GORENJE - kuchyně spol. s r.o.[17]) nebo realitní činnost (Gorenje - real, spol. s r.o.[18]). Společnost GORENJE na území ČR a od roku 2013 (viz dále bod 19.) na území SR aplikuje vlastní cenovou politiku při prodeji spotřebičů značek GORENJE a MORA, jež je předmětem vedeného správního řízení. Společnost GORENJE lze tak pokládat za účastníka řízení a lze jí přičítat odpovědnost za protisoutěžní jednání. Majetkové propojení skupiny Gorenje Group, především společností působících na území ČR a SR, je znázorněno následovně:

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

III.      Zjištěné skutečnosti

III.1.Informace z místního šetření

9.        Na základě informací obsažených v Podnětu a shromážděných v rámci předběžného šetření, které verifikovalo možné protisoutěžní jednání společnosti GORENJE, přistoupil Úřad současně se zahájením správního řízení k provedení místního šetření v obchodních prostorách společnosti GORENJE nacházejících se na adrese Praha 4, Pobočná 1/1395 a v obchodních prostorách společnosti MORA MORAVIA nacházejících se na adrese Hlubočky, Mariánské Údolí, Nádražní 50, PSČ 783 65.

10.    Během šetření na místě zajistil Úřad množství e-mailové korespondence společnosti GORENJE s jejími odběrateli, ze které vyplynulo, že účastník řízení opakovaně oslovoval e-shopy se žádostmi o navýšení cen spotřebičů zejména pod označením […obchodní tajemství…], a že e-shopy ceny spotřebičů ve většině případů okamžitě zvýšily.[19] Podklady rovněž dokazovaly uplatňování sankcí ze strany společnosti GORENJE, která v případě, že e-shopy odmítaly jejím žádostem o navýšení ceny MDA vyhovět, žádala tyto o vylistování (stažení nabídky) ze sortimentu uveřejňovaného na jejich internetových stránkách.[20] Z e-mailové korespondence dále vyplynulo, že účastníkem řízení „hlídané“ ceny na internetu se netýkaly pouze cen MDA pod označením […obchodní tajemství…] (jak bylo uvedeno v Podnětu), ale rovněž MDA pod označením […obchodní tajemství…].[21] Takto označené MDA či další vybrané modely spotřebičů spadaly mezi tzv. řízený model, u kterého bylo ze strany společnosti GORENJE vyžadováno dodržování cen při dalším prodeji konečným spotřebitelům.

11.    V rámci šetření na místě byly dále zajištěny důkazy ohledně uzavírání cenových dohod u sortimentu MDA pod označením […obchodní tajemství…] a […obchodní tajemství…] nejen na území ČR, ale rovněž u shodného sortimentu na území SR.[22]

III.2.Informace od oslovených odběratelů

12.    Skutečnost, že odběratelé přistupovali na cenové dohody předkládané ze strany společnosti GORENJE, dokládá řada e-mailů poskytnutých subjekty oslovenými Úřadem. Z korespondence se zástupci společnosti GORENJE doložené Úřadu jednoznačně vyplývá akceptace cenových dohod MDA pod označením MORA a GORENJE, a to jak odběrateli působícími na území ČR, tak na území SR. Důvody, pro které na dohody tito přistupovali, byly hrozby uplatnění sankcí ze strany společnosti GORENJE ve formě odmítnutí dodávky spotřebičů či navýšení pořizovacích cen.[23]

13.    Úřad také získal obsáhlou e-mailovou komunikaci vedenou představiteli společnosti GORENJE s jedním z velkoobchodníků, který současně působí i na maloobchodní úrovni trhu. Z ní vyplynula nejen akceptace cenových dohod, ale i skutečnost, že velkoobchod na základě žádosti společnost GORENJE zastavoval dodávky MDA těm e-shopům, které odmítly zvýšit ceny MDA, resp. jim navýšil pořizovací ceny MDA.[24]

14.    Informace shromážděné Úřadem dále důkazně doložily, že společnost GORENJE protisoutěžní cenovou politiku aplikovala nejen u spotřebičů z kategorie MDA, ale rovněž SDA, a to jak na území ČR, tak území SR.[25] Na základě zjištěných informací Úřad rozšířil předmět správního řízení o možné protisoutěžní jednání společnosti GORENJE rovněž v případě spotřebičů z kategorie SDA a upřesnil předmět správního řízení, když z kategorie MDA vyčlenil samostatnou kategorii HP (výsledný předmět správního řízení – viz bod 2. výše).[26]

III.3.Základní skutkové okolnosti případu

15.    Z rozsáhlé e-mailové korespondence společnosti GORENJE s jejími odběrateli či z dalších podkladů a informací shromážděných v průběhu vedeného správního řízení vyplývá, že společnost GORENJE se rozhodla část svého sortimentu marketingově podporovat, resp. přispívat k posílení či udržení sítě maloobchodních prodejen nabízejících výrobky společnosti GORENJE. Takto marketingově podporované spotřebiče pod obchodním označením GORENJE nesly od roku 2007 navíc označení […obchodní tajemství…] a spotřebiče pod obchodním označením MORA nesly od roku 2011 navíc označení […obchodní tajemství…]. Výrobky zařazené do těchto konceptů měly mít dle názoru společnosti GORENJE pozitivní vliv na udržení sítě „kamenných“ maloobchodních prodejen, pro jejichž zachování bylo nezbytné zajistit jejich dlouhodobou rentabilitu. Dané mělo být dosaženo udržením odpovídající marže partnera, což se odrazilo v těchto prodejních konceptech,podle nichž měla společnost GORENJE na trhu v daném období „zajistit“ akční maloobchodní ceny (MOC).[27] Společnost GORENJE rovněž vypracovávala ceníky spotřebičů zahrnující MOC, které byly označovány jako doporučené a měly být stanoveny tak, aby byly na trhu konkurenceschopné a aby zohledňovaly požadavky partnerů a umožňovaly jim dosažení přiměřené marže.[28]

16.    Společnost GORENJE pro distribuci spotřebičů využívala všech prodejních kanálů. Spolupracovala s maloobchodními prodejci napřímo (např. větší prodejci vlastnící prodejny kamenné či internetové, příp. obojí) nebo spotřebiče dodávala velkoobchodům, od nichž spotřebiče pořizovala řada dalších nezávislých prodejců, včetně internetových obchodníků. Odběratelé (odebírající od společnosti GORENJE přímo či nepřímo zejména prostřednictvím velkoobchodů) nakupovali spotřebiče značek GORENJE a MORA do svého vlastnictví, nesli finanční a obchodní rizika spojená s nákupem a dalším prodejem zboží;[29] z hlediska soutěžní politiky tak dohody uzavírané společností GORENJE s jejími odběrateli a posuzované v tomto správním řízení představují nepravé dohody o obchodním zastoupení (non-genuine agency agreement), jež spadají do oblasti působnosti zákona, resp. SFEU.[30]

Jednání společnosti GORENJE na území České republiky

17.    Z komunikace společnosti GORENJE s jejími odběrateli působícími na území ČR vyplývá, že původní záměr nabízet vybraný sortiment spotřebičů pouze některým prodejním kanálům (kamenným maloobchodním prodejnám) nebyl zcela úspěšný, neboť spotřebiče zařazované do konceptu […obchodní tajemství…] se stále častěji objevovaly v nabídkách internetových obchodů. Tento stav nastal i přes skutečnost, že velkoobchody na žádost účastníka řízení spotřebiče zařazené do kategorie […obchodní tajemství…] zprvu vyjímaly z nabídek svým odběratelům; byly tak vyřazeny ze systému B2B (Business to Business;obchodník → obchodník) provozovaného pro účely vzájemné komunikace a realizace obchodních vztahů mezi velkoobchodníkem a jeho odběrateli. Společnost GORENJE proto za účelem naplnění svého konceptu, tj. udržení stanovené výše MOC spotřebičů před jejich „zničením“ ze strany e-shopů, začala nejméně od roku 2011 nejprve ve spolupráci s velkoobchody[31], později přímým oslovováním e-shopů prosazovat svoji cenovou politiku. Danému odpovídá rozšíření ceníků spotřebičů vyhotovovaných společností GORENJE rovněž o položky zahrnující MOC pro internetové obchody (např. cena E-shop). Z jednání účastníka řízení přitom vyplynulo (srov. dále), že ať se jednalo o MOC spotřebičů pro kamenné prodejny, nebo o MOC spotřebičů pro internetové obchody, tyto vždy představovaly minimální ceny, za které měli odběratelé spotřebiče značek GORENJE a MORA prodávat konečným spotřebitelům a nesměli takto společností GORENJE stanovenou úroveň podkročit (doporučené MOC dle zjištění Úřadu tak de-facto představovaly ceny fixní).[32]

18.    Shromážděné dokumenty vypovídají o tom, že společnost GORENJE kontrolovala, zda e-shopy dodržují jí stanovené minimální MOC při prodeji spotřebičů konečným spotřebitelům a v případě, že tomu tak nebylo, těmto často a opakovaně zasílala žádosti o navýšení cen. Společnost GORENJE svým odběratelům (přímým i nepřímým) opakovaně připomínala, že pro modely […obchodní tajemství…] je zajištěna ochrana cen na internetu, v případě cenových odchylek slibovala narovnání cen (sjednocení na jí stanovené minimální úrovni) spotřebičů, ať zařazených či nikoli do řady […obchodní tajemství…], či e-shopy informovala o prodejcích a lhůtách, ve kterých tito měli ceny spotřebičů navýšit.[33] Ze shromážděných podkladů a informací současně vyplývá, že internetoví obchodníci na žádost společnosti GORENJE o navýšení cen většinou velmi rychle reagovali a ceny jejích spotřebičů inzerovaných na svých internetových stránkách navyšovali, tedy akceptovali cenové dohody.[34] V důsledku společností GORENJE aplikované cenové politiky si výše MOC vzájemně kontrolovali i sami odběratelé a v případě zjištění, že konkurenční prodejce nabízel MOC spotřebičů nižší, než byly minimální stanovené společností GORENJE, žádal odběratel společnost GORENJE o okamžitou nápravu stavu, k níž také docházelo.[35] Společnost GORENJE vyvíjela tlak na dodržování MOC rovněž prostřednictvím velkoobchodů, které žádala o úpravu obchodních podmínek směrem k jejich přímým zákazníkům (většinou e-shopům); těmto při nedodržování minimálních MOC byly navyšovány nákupní ceny spotřebičů[36] či dokonce znemožněno ze systému B2B spotřebiče vůbec objednat.

Jednání společnosti GORENJE na území Slovenské republiky

19.    Společnost GORENJE převzala v roce 2013 obchodní aktivity společnosti GORENJE SK působící na území SR. Změny v obchodní a cenové politice od 15. 5. 2013[37] měly vést k posílení obou značek na slovenském trhu a ke zlepšení obchodní spolupráce[38]; v tomto období tak byl koncept […obchodní tajemství…] a […obchodní tajemství…] zaveden rovněž na území SR. Odběratelé působící na území SR byli informováni o obchodní politice týkající se internetového prodeje[39], s tím, že spotřebiče pod označením […obchodní tajemství…] představují modely, jejichž ceny jsou kontrolované na webu[40], resp. takové modely neměly být vůbec ze strany velkoobchodů dodány e-shopům[41] a pokud ano, tak jen za cenu rovnající se MOC stanovené společností GORENJE[42].

20.    Z e-mailů shromážděných Úřadem tak vyplývá, že rovněž na trhu na území SR byly přednostně nabízeny […obchodní tajemství…] modely, jakožto „kontrolovaný“ sortiment, u kterého byla vyzdvižena vyšší marže oproti modelům běžného sortimentu, jehož ceny měly být na internetu „pokažené“.[43] Společnost GORENJE se prostřednictvím velkoobchodu dožadovala nápravy MOC spotřebičů inzerovaných jeho přímými odběrateli[44], která byla velkoobchodem přislíbena[45], sama přímo upozorňovala e-shopy na nastavení správných internetových cen u […obchodní tajemství…] modelů na jejich webech podle ceníku společnosti GORENJE[46], informovala odběratele, že MOC svých spotřebičů prodávaných prostřednictvím internetu dostává na správnou úroveň[47] atd. Akceptací cenových návrhů předkládaných společností GORENJE ze strany prodejců[48] tak bylo i na území SR prokázáno uzavírání cenových dohod.

III.4.Shrnutí jednání společnosti GORENJE na území České a Slovenské republiky

21.    Šetřením má Úřad za prokázané, že společnost GORENJE jak na území ČR, tak na území SR iniciovala uzavírání dohod o určení cen pro další prodej, když pro odběr spotřebičů pod označením MORA a GORENJE v rámci jí vydávaných ceníků stanovovala minimální MOC, byť je označovala jako doporučené, a jejich dodržování zejména v případě modelů dále označených […obchodní tajemství…] a […obchodní tajemství…] vynucovala. V případě spotřebičů nezahrnutých do konceptu […obchodní tajemství…] je z důkazů shromážděných ve správním řízení rovněž zřejmé, že i tyto v pozdějším období (od roku 2013) podléhaly cenové politice společnosti GORENJE týkající se dodržování jí stanovených minimálních MOC.[49] Dále bylo postaveno na jisto, že společnost GORENJE aktivně prováděla kontrolu MOC spotřebičů nabízených e-shopy a v případě zjištění, že e-shopy nabízely spotřebiče za ceny pod úrovní jí stanovených minimálních MOC, uplatňovala sankce za nepřistoupení na cenové dohody ve formě žádostí o vylistování (stažení nabídky) spotřebičů z internetových stránek e-shopů, příp. jim byly prostřednictvím spolupracujících velkoobchodů zhoršeny obchodní podmínky týkající se nákupu těchto spotřebičů či zcela odepřena možnost jejich objednání.[50]

Začátek protisoutěžního jednání

22.    Za začátek protisoutěžního jednání na území ČR v kategorii MDA u […obchodní tajemství…] považuje Úřad 8. 2. 2012, kdy jeden účastníkem řízení oslovený internetový obchodník akceptoval žádost o zvýšení cen spotřebičů zařazených do konceptu […obchodní tajemství…].[51] V té době byly účinné ceníky (platné od 23. 1. 2012) vyhotovené účastníkem řízení a zahrnující tyto shora vyjmenované skupiny domácích spotřebičů do […obchodní tajemství…].^[52][…obchodní tajemství…] z kategorie MDA byly do konceptu […obchodní tajemství…] zahrnuty ceníkem platným až od 2. 9. 2013. Z důkazů pak vyplývá, že k uzavření cenových dohod u těchto skupin spotřebičů došlo nejpozději dnem 24. 9. 2013, kdy odběratel k žádosti účastníka řízení „narovnal“ ceny modelů […obchodní tajemství…].^[53] V případě dalších zbývajících skupin MDA, tj. […obchodní tajemství…] (nejsou obchodovány pod značkou MORA, ale pouze pod značkou GORENJE) lze jako nejzazší datum uzavření zakázaných dohod označit 30. 9. 2013, kdy odběratel společnosti GORENJE opět k její žádosti souhlasil s navýšením cen spotřebičů zahrnutých do konceptu […obchodní tajemství…];^[54] v té době byly spotřebiče všech výše uvedených skupin MDA zahrnuty v cenících […obchodní tajemství…], které byly platné již od 10. 2. 2012.^[55]

23.    Prodej SDA pod označením MORA byl zahájen v polovině roku 2014, přičemž od jeho samotného počátku (1. 7. 2014) byly v cenících tyto spotřebiče zařazeny do konceptu […obchodní tajemství…]. SDA však byly na území ČR prodávány již od roku 2012, a to pod obchodním označením GORENJE s tím, že i tyto byly v roce 2013 zařazeny do konceptu […obchodní tajemství…] či představovaly spotřebiče, které byly rovněž předmětem účastníkem řízení uzavíraných cenových dohod.^[56] K uzavření dohod došlo nejpozději k 14. 5. 2013, kdy odběratel společnosti GORENJE k její žádosti navýšil cenu […obchodní tajemství…] z kategorie SDA.^[57]

24.    Spotřebiče z kategorie HP byly jako běžný sortiment v cenících dlouhodobě obsaženy. Do konceptu […obchodní tajemství…] byla z kategorie HP zařazena pouze […obchodní tajemství…], a to ceníkem platným až od 9. 12. 2013. Za akceptaci cenových dohod v případě […obchodní tajemství…] lze jako nejzazší považovat datum 15. 1. 2014, kdy odběratel společnosti GORENJE souhlasil s nastavením cen spotřebičů zařazených do kategorie […obchodní tajemství…], mezi nimiž byla […obchodní tajemství…].^[58]

25.    Co se týká území SR, lze za prokázané datum uzavírání cenových dohod považovat 28. 5. 2013, kdy byl akceptován návrh ze strany odběratele společnosti GORENJE v případě spotřebiče z kategorie MDA^[59]; v té době (od 15. 5. 2013) byly platné a účinné ceníky zahrnující spotřebiče ze všech skupin MDA do konceptu […obchodní tajemství…]. V případě SDA se jedná o datum 5. 12. 2013^[60]a v případě HP, které byly do ceníků účastníka řízení jako […obchodní tajemství…] (opět se jednalo jen o […obchodní tajemství…]) zařazeny nejpozději dne 17. 3. 2014, se jedná o datum 18. 3. 2014^[61].

IV.     Vymezení relevantních trhů a stanovení tržních podílů společnosti GORENJE

26.    Z hlediska posouzení dané věci a podmínek řádného fungování hospodářské soutěže ve smyslu soutěžního práva je potřebné vymezit relevantní trh^[62], na kterém se projevují účinky jednání společnosti GORENJE. Relevantní trh je vymezován z hlediska věcného a geografického, přičemž vyjít je třeba z výchozího produktu, jímž je společností GORENJE nabízené zboží, tj. domácí spotřebiče pod značkou GORENJE a MORA, které od účastníka řízení přímo či prostřednictvím dalšího článku distribučního řetězce (velkoobchody) odebírají prodejci za účelem jejich dalšího prodeje konečným spotřebitelům na území České a Slovenské republiky.

IV.1.    Definice relevantních trhů

27.    V rámci úvah o vymezení relevantních trhů vycházel Úřad jak ze své vlastní rozhodovací praxe, tak z rozhodovací praxe Evropské komise (dále též „EK“), resp. přihlížel k podkladům a informacím získaným jak od společnosti GORENJE, tak jejích konkurentů či odběratelů shromážděných v nyní šetřené věci. Současně Úřad konstatuje, že možná zastupitelnost jednotlivých kategorií MDA, SDA či HP byla Úřadem či zejména EK podrobněji zkoumána především v rámci posuzování spojování podniků. Z hlediska věcného byly v případě MDA vymezovány samostatné relevantní trhy (i) varných spotřebičů, (ii) odsavačů par, (iii) myček, (iv) chladniček, (v) mrazniček, (vi) mikrovlnných trub, (vii) praček a (viii) sušiček. V oblasti SDA byly samostatně vymezeny kategorie zahrnující spotřebiče a zařízení pro (i) domácí práce (vysavače, žehličky atd.), (ii) osobní péči (zubní kartáčky, holicí strojky, masážní stroje, vysoušeče vlasů atd.), nebo (iii) výrobu teplých či studených pokrmů nebo nápojů (fritézy, topinkovače, grily, kávovary, rychlovarné konvice atd.). Spotřebiče z kategorie HP lze členit rovněž na samostatné trhy zahrnující vedle topidel či bojlerů (členěných dále dle kapacity, místa instalace, typu užitého paliva atd.) např. solární systémy pro přípravu teplé vody atd. Relevantní trhy z hlediska územního byly v případě těchto spotřebičů vymezovány spíše na základě jednotlivých národních států, než území širšího zahrnující státy EU[63], neboť existují odlišnosti v nákupním chování konečných spotřebitelů a v jejich citlivosti na různé parametry výrobků (jako je jejich cena, kvalita či energetická úspornost), přičemž v úvahu je zapotřebí brát zvýšené dopravní náklady související s nákupem spotřebičů mimo území národních států a některé další omezující podmínky dodání zboží (např. nemožnost platby na dobírku).

28.    Protože předmětem nyní šetřeného jednání je porušení zákona a SFEU formou cílových vertikálních dohod o určení cen pro další prodej (charakteru cen minimálních/fixních), které jsou považovány za zakázané a neplatné bez ohledu na podíl účastníků dohody dosažený na relevantním trhu, není nezbytné se otázkou přesného vymezení relevantního trhu a stanovení podílu soutěžitelů na něm důkladněji zabývat.[64] Úřad proto v tomto případě pokládá za vhodné vymezit v kategorii MDA jednotlivé samostatné trhy dle typů spotřebičů, u nichž Úřad zjistil stanovení cen účastníkem řízení odběratelům pro další prodej, a to dle výše uvedené rozhodovací praxe. Spotřebiče z této kategorie představují pro společnost GORENJE stěžejní produkty s tím, že zejména v některých z nich dosahuje (i z historického důvodu) významného tržního podílu (viz bod 30. níže). Co se týká kategorie SDA, představuje tato v porovnání s MDA, dle tvrzení společnosti GORENJE, pro ni spíše okrajovou záležitost, resp. tržní podíly účastníka řízení dosahují nízkých hodnot, a to i v případě, že by byly v rámci SDA vymezeny samostatné výrobkové trhy podle jednotlivých skupin spotřebičů. Navíc prodej SDA na území ČR zahájil účastník řízení až v roce 2012, a to pod označením GORENJE, SDA pod označením MORA pak účastník řízení začal nabízet až od poloviny roku 2014. V této souvislosti a s ohledem na charakter cílových cenových vertikálních dohod nepokládá Úřad v nyní řešené věci za jakkoliv nezbytné více členit kategorii SDA. V oblasti HP společnost GORENJE nabízí jen bojlery a plynová topidla, přičemž pouze […obchodní tajemství…] byla v závěru roku 2013 zahrnuta do konceptu […obchodní tajemství…]. I oblast HP tvoří dle tvrzení účastníka řízení zanedbatelný objem jeho prodeje, přičemž objemy prodeje […obchodní tajemství…] se ročně snižují. S ohledem na aplikaci cenových dohod pouze u […obchodní tajemství…] pokládá Úřad za vhodné vymezit v tomto řešeném případě v kategorii HP jako relevantní trh pouze samostatný trh topidel.[65]

29.    S ohledem na dosavadní rozhodovací praxi Úřadu či EK a výše uvedené setrvává Úřad na své dřívější rozhodovací praxi a pro účely nyní vedeného správního řízení vymezuje z hlediska věcného tyto samostatné relevantní trhy: (i) varných spotřebičů, (ii) odsavačů par, (iii) myček, (iv) chladniček, (v) mrazniček, (vi) mikrovlnných trub, (vii) praček, (viii) sušiček, (ix) malých domácích spotřebičů a (x)topidel. Z hlediska geografického vymezuje Úřad výše uvedené jednotlivé samostatné výrobkové trhy územím: (i) České republiky a (ii) Slovenské republiky, neboť jejich charakteristiky (nákupní chování spotřebitelů a jejich preference, povědomí spotřebitelů o značce atd.) je zřetelně odlišují od jiných území, resp. států.

IV.2.    Tržní podíly společnosti GORENJE

30.    Tržní podíly společnosti GORENJE za období posledních čtyř let na samostatných výrobkových trzích zahrnujících území České a Slovenské republiky jsou následující:[66]

		varné spotřebiče	odsavače par	mikrovlnné trouby	myčky	chladničky	mrazničky	pračky	sušičky	malé domácí spotřebiče	topidla
ČR	2011	[…obchodní tajemství…]
	2012
	2013
	2014
SR	2011	[…obchodní tajemství…]
	2012
	2013
	2014

31.    Na shora uvedených relevantních trzích působí v České a Slovenské republice velký počet soutěžitelů[67], kteří sami či prostřednictvím dalších prodejců nabízejí konečným spotřebitelům jak v ČR, tak v SR domácí spotřebiče značek Bosch, Electrolux, Siemens, Amica, Beko, AEG, Miele, Samsung a další. Jak je patrno z tržních podílů, zaujímá účastník řízení zejména na území ČR významné postavení na trzích […obchodní tajemství…] a […obchodní tajemství…], což lze dát do souvislosti se známostí značky MORA, která jespotřebitelům díky své dlouhé historii v jejich povědomí velmi dobře zavedena. Na trhu […obchodní tajemství…], především pak v podkategorii […obchodní tajemství…], představuje společnost GORENJE v ČR nejsilnějšího hráče na trhu.

V.       Právní hodnocení

V.1.  Dohody dle § 3 odst. 1 zákona

32.    Zákon v § 1 upravuje ochranu hospodářské soutěže na trhu výrobků a služeb proti jejímu vyloučení, omezení, jinému narušení nebo ohrožení mj. dohodami soutěžitelů (§ 3 odst. 1). Dle § 2 odst. 1 zákona se soutěžiteli rozumí fyzické a právnické osoby, jejich sdružení, sdružení těchto sdružení a jiné formy seskupování, a to i v případě, že tato sdružení a seskupení nejsou právnickými osobami, pokud se účastní hospodářské soutěže nebo ji mohou svou činností ovlivňovat, i když nejsou podnikateli.

33.    Podle § 3 odst. 1 zákona jsou dohody mezi soutěžiteli, rozhodnutí jejich sdružení a jednání soutěžitelů ve vzájemné shodě (dále též „dohody“), jejichž cílem nebo výsledkem je narušení hospodářské soutěže, zakázané a neplatné, pokud tento nebo zvláštní zákon nestanoví jinak nebo pokud Úřad nepovolí prováděcím právním předpisem z tohoto zákazu výjimku. Zákaz dohod dle zákona dopadá přitom jak na horizontální, tak i vertikální dohody soutěžitelů, kdy za horizontální dohody jsou dle § 5 odst. 1 zákona považovány dohody soutěžitelů, kteří působí na stejné úrovni trhu zboží, a za vertikální dohody dle odst. 2 téhož ustanovení zákona pak dohody uzavírané mezi soutěžiteli, kteří působí na různých úrovních trhu zboží. Zákon v § 3 odst. 2 písm. a) výslovně zakazuje dohody obsahující ujednání o přímém nebo nepřímém určení cen, tedy cenové dohody, kam spadají dohody jak horizontální, tak vertikální.

V.2.  Aplikace článku 101 SFEU

34.    Na unijní úrovni je zákaz dohod upraven v článku 101 odst. 1 SFEU, dle kterého jsou s vnitřním trhem neslučitelné, a proto zakázané, veškeré dohody mezi podniky, rozhodnutí sdružení podniků a jednání ve vzájemné shodě, které by mohly ovlivnit obchod mezi členskými státy a jejichž účelem nebo důsledkem je vyloučení, omezení nebo narušení hospodářské soutěže na vnitřním trhu, zejména ty, které přímo nebo nepřímo určují nákupní nebo prodejní ceny (písm. a/). Čl. 101 odst. 1 SFEU se vztahuje jak na dohody horizontální, tak i vertikální. V případě protisoutěžního jednání, jež by mohlo ovlivnit obchod mezi členskými státy ve smyslu čl. 101 SFEU, přičemž dopady na obchod by byly znatelné, aplikuje Úřad hmotné právo podle SFEU.[68]

35.    Platí přitom, že dohody, které pokrývají více členských států, případně jsou ve více členských státech uplatňovány, jsou téměř ve všech případech ze své samotné podstaty způsobilé mít dopad na obchod mezi členskými státy. Tak je tomu v případě dohod o přímém určení cen pro další prodej, které pokrývají dva či více států; tyto mohou měnit cenové hladiny, které by pravděpodobně existovaly při absenci cenových dohod, čímž ovlivňují průběh obchodu. Současně platí, že pokud je zakázaná dohoda ze své samotné podstaty způsobilá ovlivnit obchod mezi členskými státy, existuje vyvratitelná pozitivní domněnka, že dopady těchto dohod na obchod mezi členskými státy jsou znatelné, pokud obrat stran dohody týkající se výrobku pokrytého dohodou překračuje 40 milionů EUR nebo pokud tržní podíl stran dohod přesahuje 5 %.[69]

36.    Pro nyní posuzované jednání společnosti GORENJE je podstatné, že její tržní podíl na některých trzích dosahoval vysokých hodnot (viz bod 30. výše) a jí aplikované protisoutěžní jednání pokrývalo celý členský stát, resp. později (od roku 2013) používala vertikální cenová omezení na území dvou členských států EU.Od počátku protisoutěžního jednání tak cenová politika uplatňovaná společností GORENJE mohla mít přinejmenším přímý potenciální vliv na obchod mezi členskými státy EU, resp. od roku 2013 při aplikaci vertikálních omezení na území dalšího členského státu EU lze vliv na obchod označit za přímý skutečný. Současně lze pokládat dopady těchto cenových dohod, vzhledem ke splnění výše uvedených kvantitativních kritérií, za znatelné.

37.    Z výše uvedeného Úřad dovozuje, že jednání společnosti GORENJE mělo dopad na obchod mezi členskými státy, a je možné aplikovat článek101 odst. 1 SFEU.

V.3.  Dohody o určení cen pro další prodej

38.    Dohody o určení cen pro další prodej spadají jak na národní, tak unijní úrovni mezi tzv. dohody s tvrdým jádrem (hard-core agreements), které představují závažné formy zakázaných dohod. Vertikální dohody o cenách mají ze své podstaty přinejmenším potenciální negativní dopad na hospodářskou soutěž na trhu (jejich potenciální negativní dopad se presumuje). Tyto cílové dohody směřují ke stanovení ceny zboží pro jeho další prodej v rámci dodavatelsko-odběratelského vztahu a eliminují tím konkurenční vztah na navazujícím stupni distribuce (u odběratelů daného zboží, kteří by jinak zboží při jeho dalším prodeji mohli prodávat za vzájemně odlišné ceny a tím si cenově konkurovat).[70]

39.    Za zakázaná jsou považována rovněž taková – zdánlivě doporučující – cenová ujednání, která jsou vybavena pokyny či sankcemi zavazujícími či motivujícími smluvní partnery dodržovat stanovené (doporučené) ceny pro další prodej. Doporučené ceny také nesmějí být doprovázeny dalšími, byť i ústními, pokyny či instrukcemi, popřípadě jinými závaznými opatřeními prosazujícími skrytý zájem prodejce či výrobce na dodržování doporučených cen jejich odběrateli při dalším prodeji, či dokonce provázeny přímo negativními důsledky při jejich nedodržování. Rovněž poskytování slev či jiných výhod odběratelům v případě, že budou dodržovat stanovené doporučené prodejní ceny zboží, je třeba považovat za nepřímé určování cen, které je dle § 3 odst. 2 písm. a) zákona, resp. článku 101 odst. 1 písm. a) SFEU zakázáno; je-li odběratel motivován dodržovat doporučené ceny, dochází ke snížení cenové konkurence na navazujícím stupni distribuce zboží účastníka řízení, což má negativní dopad na konečného spotřebitele.

40.    Dohody o určení cen pro další prodej lze po formální stránce uzavřít různým způsobem např. písemně, ústně či neformálním návrhem ze strany jednoho soutěžitele a jeho akceptací ze strany druhého soutěžitele. V souvislosti s takovým nepsaným ujednáním, resp. uzavřením zakázaných dohod lze poukázat na unijní judikaturu[71], ze které vyplývá, že nezbytnou podmínkou zakázané vertikální dohody je „shoda vůle“ obou stran, kdy tyto musí výslovně či konkludentně participovat na uzavření a plnění dohody. Jinými slovy, pro naplnění znaků zakázané dohody je třeba explicitního či tacitního srozumění obou smluvních stran.

41.    V případě dohod o cenách uzavíraných účastníkem řízení s jeho prodejci spatřuje Úřad konsensus stran ohledně předmětného jednání v tom, že účastník řízení prostřednictvím e-mailů obsahujících výzvy k navýšení cen domácích spotřebičů zasílaných prodejcům těmto předkládal návrhy cenových dohod, na které prodejci přistupovali, když akceptovali tento návrh a ceny požadovaným způsobem upravili, resp. rovněž svoji vůli akceptovat potvrdili účastníkovi řízení zpětně v rámci elektronické komunikace.

V.4.  Trvání dohod

42.    Za počátek deliktního jednání účastníka řízení považuje Úřad datum 8. 2. 2012, kdy byla odběratelem akceptována žádost společnosti GORENJE o navýšení cen domácích spotřebičů, čímž bylo dosaženo konsensu ohledně požadované úpravy výše jejich minimálních MOC pro další prodej konečným spotřebitelům.[72] Úřad má rovněž za prokázané, že společnost GORENJE kontrolovala dodržování jí stanovených minimálních MOC spotřebičů, resp. aplikovala sankce za nepřistoupení na dohody o cenách.[73]

43.    Za ukončení protisoutěžního jednání Úřad považuje datum 22. 4. 2015, kdy společnost GORENJE rozeslala v rámci elektronické komunikace svým prodejcům, kteří měli dle jejího vyjádření reprezentovat majoritu prodeje na území ČR a SR a současně představovat prodejce spotřebičů s významným tržním podílem, sdělení shodného data, v němž informovala, že jí užívaný termín MOC spotřebičů představuje pouze cenu doporučenou, nezávaznou, jejíž dodržování společnost GORENJE nijak nevynucuje, a dále, že prodejci si ceny spotřebičů pro konečné spotřebitele určují vždy samostatně.[74] Jednání účastníka řízení, resp. plnění posuzovaných dohod dále nepokračovalo.

V.5.  Formální a materiální stránka dohody

44.    Protože z Úřadem shromážděných podkladů vyplývá, že prodejci minimální MOC spotřebičů stanovené společností GORENJE pro další prodej (jejichž označení jako ceny doporučené bylo jen zdánlivé) ve shora vymezeném období dodržovali, lze konstatovat uzavření a plnění zakázaných dohod o cenách účastníkem řízení s jeho prodejci. Nadto Úřadem zjištěná kontrola plnění cenových dohod u prodejců ze strany účastníka řízení a následné uplatnění sankčního mechanismu dokazuje zvýšenou nebezpečnost daného jednání účastníka řízení.[75] Tato rovněž vyplývá ze způsobu realizace cenové politiky účastníka řízení, v rámci které prodejci sami zjišťovali ceny, za které jsou domácí spotřebiče nabízeny jejich konkurenty, a následně společnost GORENJE žádali o zjednání nápravy tak, aby byly odstraněny odchylky od cen stanovených předmětným jednáním.[76]

45.    Na základě zjištěných skutečností má Úřad za prokázané, že dohody o určení cen pro další prodej byly od 8. 2. 2012 do 22. 4. 2015 uzavírány účastníkem řízení a prodejci, kteří realizovali prodej domácích spotřebičů ve výši minimálních MOC stanovených společností GORENJE. Uzavřením dohod došlo ke sjednocování cenové hladiny jednotlivých modelů spotřebičů v rámci značek MORA a GORENJE u prodejců, kdy tito prodávali za minimální MOC stanovené účastníkem řízení, a tím i k možnému ovlivnění cen zastupitelných domácích spotřebičů jiných výrobců na relevantních trzích.

46.    Úřad s ohledem na výše uvedené dospěl k závěru, že posuzované dohody uzavírané účastníkem řízení s jeho prodejci naplňují podle § 3 odst. 1 zákona ve spojení s § 3 odst. 2 písm. a) zákona a podle článku 101 odst. 1 písm. a) SFEU formální stránku zakázaných dohod o určení cen pro další prodej.

47.    K tomu, aby určitá dohoda (largo sensu) byla považována za zakázanou, musí být kromě formálních znaků naplněny i materiální podmínky protisoutěžního charakteru dohody, tzn. narušení hospodářské soutěže či alespoň možnost jejího narušení.

48.    Zákon chrání hospodářskou soutěž nejen před faktickým narušením, ale i před potenciálním narušením. Z recentní národní judikatury v případě výkladu zákazu dohod ve smyslu § 3 odst. 1 zákona plyne, že tyto dohody lze typově zařadit mezi delikty ohrožovací, u nichž k naplnění skutkové stránky deliktu postačí reálné nebezpečí ohrožení zájmu chráněného zákonem (zákon je založen na principu potenciální soutěže). Potencialita narušení hospodářské soutěže se přitom vztahuje jak k protisoutěžnímu cíli dohod, tak k jejich protisoutěžnímu následku. Zakázané jsou tedy takové dohody, které majíza cíl narušení soutěže (aniž by takového cíle bylo třeba byť jen částečně dosaženo), a dohody, které mají nebo mohou mít protisoutěžní následek (a to zásadně bez ohledu na to, zda byl takový následek stranami zamýšlen). Kritérii, na jejichž základě lze dovodit předpoklad protisoutěžního cíle, jsou přitom obsah a účel uzavřené dohody a hospodářské a právní souvislosti, za kterých k uzavření dohody došlo.[77] V rámci rozhodovací praxe Úřadu, potvrzené národní judikaturou, se ustálila určitá typizovaná omezení, která jsou považována za ustanovení mající protisoutěžní cíl již ze své podstaty; u nich není zapotřebí pro naplnění materiální stránky deliktu zkoumat jejich skutečné účinky na trhu.[78] V případě vertikálních dohod jsou za taková omezení pokládána Úřadem právě ujednání obsahující určování minimálních cen pro další prodej, tedy i cen pro další prodej, jež jsou výsledně koncipovány jako fixní (nepodkročitelné).

49.    S obdobným přístupem na unijní úrovni počítá i Soudní dvůr, který připomněl, že podle ustálené judikatury je zohlednění konkrétních účinků dohody pro účely uplatnění článku 101 odst. 1 SFEU nadbytečné, pokud je jejím cílem vyloučení, omezení nebo narušení hospodářské soutěže. V této souvislosti Soudní dvůr zdůraznil, že rozlišování mezi protisoutěžním cílem a následkem dohod vychází ze skutečnosti, že některé formy koluzí mezi podniky mohou být již ze své povahy považovány za škodlivé pro řádné fungování hospodářské soutěže. Soudní dvůr tedy učinil závěr, že dohoda, která může ovlivnit obchod mezi členskými státy a která má protisoutěžní cíl, představuje svou povahou a nezávisle na jakémkoliv jejím skutečném účinku výrazné omezení hospodářské soutěže; uvedené vyplývá zejména z rozsudku Soudního dvora C-226/11 ze dne 13. 12. 2012 ve věci Expedia (dále též „Rozsudek ECJ Expedia“).[79] V souvislosti s vertikálními cenovými dohodami je na tomto místě potřeba zmínit stanovisko generálního advokáta Pedra Cruz Villalóna ze dne 25. 10. 2012 ve věci Allianz Hungaria.[80] Ten připomněl, že Soudní dvůr doposud za vertikální dohody, jejichž cílem je omezení hospodářské soutěže, považuje jen konkrétně uvedené typy necenových dohod a z cenových dohod jen dohody týkající se určování minimálních cen pro další prodej.[81]

50.    Zákon v § 3 odst. 1 rovněž stanoví, že dohody, jejichž dopad na hospodářskou soutěž je zanedbatelný, nejsou považovány za zakázané. Za účelem vymezení dohod takového charakteru vydal Úřad Oznámení Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže o dohodách, jejichž dopad na hospodářskou soutěž je zanedbatelný (dále též „Oznámení“)[82], které vychází z unijní legislativy a judikatury. Dle Oznámení ve vztahu k vertikálním dohodám platí, že dohody, u kterých podíl žádného ze soutěžitelů nepřesahuje 15 % na kterémkoli dohodou dotčeném relevantním trhu, nejsou považovány za dohody zakázané. Toto pravidlo se však nevztahuje na vertikální dohody obsahující tzv. tvrdá omezení, která přímo nebo nepřímo, samostatně nebo ve spojení s jinými faktory mají za svůj cíl určení cen, včetně určení cen pro prodej zboží třetím stranám.[83] Takové dohody jsou dohodami zakázanými i v případě splnění v Oznámení stanovené hranice tržního podílu (nepřesahujícího 15 %). Dle bodu 15. Oznámení Úřad nahlíží na tvrdá omezení vertikálních dohod v souladu s blokovou výjimkou o vertikálních dohodách a jednání ve vzájemné shodě.[84] S ohledem na podmínky Oznámení a samotný protisoutěžní cíl vertikálních dohod o určení cen pro další prodej nelze dohody posuzované v tomto správním řízení považovat za dohody se zanedbatelným dopadem na hospodářskou soutěž.

51.    Co se týká unijního soutěžního práva, zde došlo v roce 2014 k revizi doktríny de minimis z roku 2001[85], a to z důvodu zajištění plného souladu textu s dalšími antitrustovými pravidly vydanými EK po roce 2001 a především za účelem zohlednění nejnovějšího vývoje v unijní judikatuře, a to zejména ve vztahu k již shora zmíněnému Rozsudku ECJ Expedia, podle kterého dohoda, jež má protisoutěžní cíl, nemůže být považována za bagatelní, neboť má již ze své samotné podstaty znatelný dopad na soutěž.

52.    Z revidovaných pravidel doktríny nyní označené jako „De Minimis Notice“ (dále též „Oznámení de minimis“) EK, oproti dříve použitému uzavřenému výčtu tvrdých omezení, jež vylučovala aplikaci pravidla „de minimis“, nově vylučuje z jeho aplikace dohody obsahující jakékoli ujednání, jehož cílem je omezení hospodářské soutěže. EK dále objasnila, že z Oznámení de minimis jsou vyňata i veškerá další ujednání, která jsou jako tvrdá omezení obsažená ve všech jejích stávajících i budoucích blokových výjimkách, přičemž tato tvrdá omezení považuje EK obecně za omezení mající za cíl soutěž narušit.[86] Pro větší informovanost vydala EK současně dokument nazvaný Pokyny k „cíleným“ omezením hospodářské soutěže pro účely zjištění, na které dohody lze aplikovat Oznámení de minimis (dále též „Pokyny“).[87] Z Pokynů pak vyplývá, že k dohodám, které nemohou využívat výhod plynoucích z Oznámení de minimis, obecně patří mj. právě i vertikální dohody charakteru minimálníceny stanovené pro další prodej.

53.    Úřad tedy shrnuje, že na dohody o určení cen pro další prodej uzavírané společností GORENJE s jejími odběrateli lze nahlížet jako na dohody zakázané již pro svůj cíl, tj. již ze své podstaty způsobující přinejmenším potenciální narušení hospodářské soutěže svým negativním dopadem na kvalitu a intenzitu soutěžního prostředí. Pro jejich samotný charakter je současně nelze považovat za dohody bagatelní, tj. se zanedbatelným dopadem na soutěž, a to bez ohledu na velikost tržních podílů účastníků dohody na trhu. Úřad tak má za prokázané, že dohody o cenách sjednávané společností GORENJE a jejími prodejci naplňují nejen formální, ale také materiální stránku dohod o určení cen pro další prodej, které jsou podle § 3 odst. 1 zákona ve spojení s § 3 odst. 2 písm. a) téhož zákona zakázané a neplatné, a které jsou rovněž podle článku 101 odst. 1 písm. a) SFEU neslučitelné s vnitřním trhem, a proto zakázané.

V.6.  Dopad na hospodářskou soutěž

54.    Nad rámec uvedeného se Úřad zabýval tím, zda jednání účastníka řízení spočívající v uzavírání dohod o určení cen pro další prodej, které jednoznačně spadají do kategorie dohod, jež jsou v souvislosti s jejich protisoutěžním cílem již ze své podstaty způsobilé potenciálně narušit hospodářskou soutěž, mělo rovněž faktický dopad na soutěž.

55.    Úřad má za prokázané, že účastník řízení omezoval odběratele (provozující jak kamenné, tak internetové obchody, resp. nejen odběratele přímé, ale rovněž nepřímé) při stanovení ceny spotřebičů značek GORENJE a MORA při jejich dalším prodeji konečným spotřebitelům, jím stanovené ceny spotřebičů v úrovni minimálních nepodkročitelných cenových hladin neodpovídaly cenám, jaké by samostatně a nezávisle mohli zvolit jeho odběratelé při dalším prodeji daného zboží, a zejména jim bylo znemožněno tyto ceny dle vlastní situace a okolností snížit a soutěžit tak s ostatními odběrateli v rámci značky (intra brand competition) i mezi značkami (inter brand competition) cenou o zákazníky a o větší podíl na trhu. Jednání tak mělo skutečný negativní dopad na soutěž, jelikož odběratelé spotřebičů značek GORENJE a MORA přistupovali na žádosti účastníka řízení ke zvýšení cen na jím požadovanou úroveň.Jednotná cenová politika stanovená společností GORENJE se tak v konečném důsledku negativně projevila u konečných spotřebitelů, když těmto se snížilo cenové rozpětí spotřebičů značek GORENJE a MORA nabízených jeho prodejci, resp. navýšila jejich cena. Uvedené názorně dokládají případy změn cen spotřebičů obsažené ve spisové dokumentaci[88], kdy po jejich zařazení z kategorie běžného sortimentu do kategorie […obchodní tajemství…] došlo ke skokovému navýšení cen těchto spotřebičů pro konečné spotřebitele. Vyšší míru narušení hospodářské soutěže lze spatřovat zejména na relevantních trzích […obchodní tajemství…] a […obchodní tajemství…], kde společnost GORENJE dosahuje významnějších tržních podílů. Vedle přímého negativního ovlivnění soutěže intra brand na těchto trzích lze predikovat rovněž nepříznivé ovlivnění soutěže inter brand, a to v nikoliv nízké míře.

Na základě výše uvedených skutečností považuje Úřad negativní dopad na hospodářskou soutěž za prokázaný; uzavírání cenových dohod účastníkem řízení s jeho prodejci dle Úřadu skutečně narušilo hospodářskou soutěž na relevantních trzích.

V.7.  Absence podmínek pro vynětí ze zákazu

57.    Po zhodnocení, že posuzované dohody o určení cen pro další prodej spadají pod zákaz dohod dle § 3 odst. 1 zákona, a rovněž dle článku 101 odst. 1 SFEU, zabýval se Úřad dále tím, zda tyto nelze vyjmout ze zákazu na základě zákonné výjimky dle § 3 odst. 4 zákona, resp. článku 101 odst. 3 SFEU nebo na základě aplikace blokové výjimky pro vertikální dohody[89] ve smyslu § 4 odst. 1 zákona.

58.    Důkazní břemeno v této záležitosti leží na účastníkovi řízení, který je ve věci zakázaných dohod povinen ve smyslu § 21d odst. 1 zákona navrhnout důkazy k prokázání, že podmínky pro použití výjimky podle § 3 odst. 4 nebo § 4 zákona jsou splněny, pokud tvrdí, že se na něj výjimka vztahuje.

59.    Dle vyjádření účastníka řízení splňují vertikální cenové dohody uzavírané společností GORENJE podmínky pro vynětí ze zákazu dohod, neboť (i) neomezují výběr zákazníka (existuje stále široká paleta konkurenčních značek), (ii) neomezují činnost prodejců mimo […obchodní tajemství…] značky, (iii) […obchodní tajemství…] značky netvoří převažující část trhu a tyto dohody zároveň (iv) pomáhají udržet existenci prodejního kanálu, který poskytuje významné výhody zákazníkům a který by mohl být bez cenových dohod ohrožen částečně ve své existenci, a (v) přinášejí zákazníkům další výhody (rychlejší vývoj apod.). Jinými slovy, předmětné dohody o určení cen pro další prodej měly být zaměřeny na společností GORENJE zmiňované zachování existence kamenných prodejen či podporu soutěže mezi značkami.

60.    K danému je potřeba uvést, že dle § 3 odst. 4 zákona (obdobně článku 101 odst. 3 SFEU) se zákaz dohod podle § 3 odst. 1 zákona (obdobně článku 101 odst. 1 SFEU) nevztahuje na dohody, které a) přispějí ke zlepšení výroby nebo distribuce zboží nebo k podpoře technického či hospodářského rozvoje a vyhrazují spotřebitelům přiměřený podíl na výhodách z toho plynoucích, b) neuloží soutěžitelům omezení, která nejsou nezbytná k dosažení cílů podle písmene a), c) neumožní soutěžitelům vyloučit hospodářskou soutěž na podstatné části trhu zboží, jehož dodávka nebo nákup je předmětem dohod. Aplikace uvedeného ustanovení zákona (či SFEU) vyžaduje kumulativní splnění vyjmenovaných podmínek, přičemž důsledkem nesplnění byť jediné podmínky je, že dohody podléhají zákazu stanovenému v § 3 odst. 1 zákona a také zákazu stanovenému v čl. 101 odst. 1 SFEU.

61.    Pro splnění podmínek daných v § 3 odst. 4 zákona, resp. článku 101 odst. 3 SFEU Úřad konstatuje, že omezení cenové soutěže mezi odběrateli zboží dodávaného účastníkem řízení nepřináší spotřebitelům žádné výhody, ale právě naopak.[90] Omezení cenové soutěže mezi odběrateli společnosti GORENJE znemožňuje spotřebitelům získat nabízený produkt za cenu, jež by byla výsledkem konkurenčního chování těchto odběratelů. Úřad konstatuje, že i kdyby předmětné dohody o určení cen pro další prodej byly zaměřeny na společností GORENJE shora uváděné benefity, lze uvedeného dosáhnout jiným způsobem méně narušujícím hospodářskou soutěž[91], než je společností GORENJE zvolená vertikální fixace cen pro další prodej u nezávislých odběratelů nakupujících zboží do svého vlastnictví a na své hospodářské riziko.

62.    K danému Úřad také doplňuje, že v podpoře kamenných prodejen, resp. jejich přínosu majícím dle společnosti GORENJE odůvodňovat uzavírání zakázaných cenových dohod, lze stěží spatřovat poskytnutí takových výhod pro spotřebitele, které by převážily nevýhody plynoucí z vyšších cen spotřebičů. Přesvědčivě nevyznívá ani konstatování účastníka řízení ohledně podpory soutěže mezi značkami, kterou má svým protisoutěžním jednáním zvyšovat, a tím přispívat k vytvoření silného konkurenčního prostředí. Dané konstatování účastníka řízení však nebylo jakkoli blíže vysvětleno či doloženo; takže není zřejmé, jak by mohlo navýšení cen spotřebičů značek MORA a GORENJE a sjednocování jejich cenové úrovně u odběratelůpřispívat ke zvýšení či vytvoření silného konkurenčního prostředí na relevantních trzích.

63.    Lze uzavřít, že podmínky § 3 odst. 4 zákona, resp. článku 101 odst. 3 SFEU nejsou splněny a že vynětí ze zákazu dohod uzavíraných společností GORENJE na základě těchto ustanovení se neuplatní, neboť účastník řízení neprokázal kumulativní splnění podmínek.

64.    Dle § 4 odst. 1 zákona se zákaz podle § 3 odst. 1 nevztahuje také na dohody, které nemohou mít vliv na obchod mezi členskými státy EU podle článku 101 SFEU, avšak splňují ostatní podmínky stanovené blokovými výjimkami přijatými na základě článku 103 odst. 1 SFEU k provedení článku 101 odst. 3 SFEU příslušnými nařízeními EK nebo Rady (unijní blokové výjimky). V případě vertikálních dohod o určení cen pro další prodej sjednávaných společností GORENJE s odběrateli se konkrétně jedná o unijní blokovou výjimku pro vertikální dohody.

65.    Unijní bloková výjimka pro vertikální dohody se však nevztahuje na cílové vertikální dohody, které omezují odběratele v určení cen pro další prodej (cen charakteru minimálních či fixních, jež nemají být odběrateli „podkračovány“), které spadají mezi dohody obsahující tvrdé omezení; taková omezení, bez ohledu na výši podílu dodavatele na relevantním trhu, nemohou požívat výhody blokové výjimky.[92] Z tohoto důvodu Úřad také vylučuje použití § 4 odst. 1 zákona na cenové dohody uzavírané společností GORENJE.

66.    Úřad tak má za to, že společnost GORENJE neunesla důkazní břemeno ve vztahu k prokázání, že jsou ve smyslu § 3 odst. 4 zákona či článku 101 odst. 3 SFEU dány podmínky pro vynětí jí uzavíraných cenových vertikálních dohod z jejich zákazu dle § 3 odst. 1 zákona či článku 101 odst. 1 SFEU, a důkazní břemeno k prokázání, že tyto dohody splňují podmínky pro aplikaci unijní blokové výjimky pro vertikální dohody.

67.    Zákon v §22b odst. 1 dále stanoví, že právnická osoba za správní delikt neodpovídá, jestliže prokáže, že vynaložila veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby porušení právní povinnosti zabránila. Úřad v průběhu správního řízení neprokázal a účastník řízení to ani netvrdil, že by v době vytýkaného protisoutěžního jednání existovala na trhu objektivní skutečnost, která by si vynutila, aby účastník řízení jednal protiprávně, a tím ho podněcovala k porušování jeho právní povinnosti, a v důsledku které účastník řízení nemohl porušování povinnosti zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které bylo možné požadovat. Lze proto uzavřít, že účastník řízení nemůže být zproštěn odpovědnosti za delikt podle § 22b odst. 1 zákona.

V.8.  Shrnutí

68.    Úřad dospěl k závěru, že účastník řízení od 8. 2. 2012 do 22. 4. 2015 uzavíral s prodejci zakázané a neplatné dohody o určení cen pro další prodej, jež měly charakter dohod o určení minimálních cen, a to s jednotným záměrem omezit rozhodování těchto prodejců v rámci jejich vlastní cenové politiky a sjednotit u nich úroveň cen pro další prodej u jím dodávaného zboží. Úřad současně považuje za prokázané, že tyto cenové vertikální dohody byly plněny a měly skutečný účinek na soutěž na relevantních trzích (viz body 54.–56.).

69.    Z ustálené judikatury dále vyplývá, že homogenní zakázané dohody uzavírané dodavatelem a jeho odběrateli ve vertikálním vztahu je třeba vnímat jako jednání představující jeden pokračující delikt, i přestože v období jejich trvání dochází mezi soutěžiteli k jednáním, která by byla schopná samostatně naplnit skutkovou podstatu zakázané dohody.^[93] V případě uzavírání vertikálních dohod účastníkem řízení jsou dle Úřadu naplněny všechny podmínky pro kvalifikaci posuzovaného jednání účastníka řízení jako jednoho pokračujícího deliktu, neboť jeho jednotlivé dílčí útoky naplňují stejnou skutkovou podstatu správního deliktu (uvedenou v § 3 odst. 1 zákona, resp. čl. 101 odst. 1 SFEU, a představující uzavírání a plnění zakázaných vertikálních cenových dohod mezi společností GORENJE a jejími odběrateli), jsou vedeny jednotným záměrem (již od počátku deliktního jednání bylo cílem dílčích útoků zvýšit cenovou úroveň společností GORENJE dodávaných spotřebičů), spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení (vydávání ceníků s doporučenými MOC spotřebičů pro další prodej, e-mailové výzvy odběratelům ke zvýšení cen na požadovanou úroveň s hrozbou případných sankcí při nepřistoupení na tyto návrhy) a blízkou souvislostí časovou a v předmětu útoku (byly prováděny kontinuálně od 8. 2. 2012 do 22. 4. 2015).

70.    Jednáním účastníka řízení spočívajícím v uzavírání a plnění dohod o určení cen pro další prodej jsou tak naplněny všechny znaky zakázaných a neplatných dohod soutěžitelů ve smyslu § 3 odst. 1 zákona a článku 101 odst. 1 SFEU a Úřad je kvalifikuje jako dohody o určení minimálních cen ve smyslu § 3 odst. 2 písm. a) zákona a článku 101 odst. 1 písm. a) SFEU, jejichž cílem bylo narušení hospodářské soutěže a jež také skutečně narušily hospodářskou soutěž na relevantních trzích varných spotřebičů, odsavačů par, myček, chladniček, mrazniček, mikrovlnných trub, praček, sušiček, malých domácích spotřebičů a topidel, a jež se projevily i negativním účinkem na spotřebitele.

VI.     Odůvodnění výše pokuty

71.    Podle § 22a odst. 1 písm. b) zákona se právnická nebo podnikající fyzická osoba jako soutěžitel dopustí správního deliktu tím, že uzavře dohodu v rozporu s § 3 odst. 1 zákona. Dle § 22a odst. 2 zákona se za správní delikt podle odst. 1 písm. b) téhož paragrafu zákona uloží pokuta do 10 000 000 Kč nebo 10 % z čistého obratu dosaženého soutěžitelem za poslední ukončené účetní období. Dle § 21h odst. 5 zákona Úřad, pokud zahájí řízení o porušení článku 101 nebo 102 SFEU, postupuje při ukládání pokut a opatření k nápravě podle § 20 odst. 4 a podle hlavy VII (Správní delikty) zákona.

72.    Horní hranice pokuty, kterou lze na základě zákona uložit, je stanovena alternativně, a to do 10 000 000 Kč nebo 10 % z čistého obratu dosaženého soutěžitelem za poslední ukončené účetní období. Hranice stanovená pevnou částkou se uplatní zejména u soutěžitelů, kteří nejsou založeni za účelem podnikatelské činnosti a žádného obratu tudíž nedosahují.[94] Úřad pak dlouhodobě a konstantně v rozhodovací praxi ukládá soutěžitelům, kteří jsou podnikateli, pokuty dle obratového kritéria. Úřad tedy v daném případě za horní hranici pokuty považoval částku 10 % z čistého obratu dosaženého soutěžitelem za poslední ukončené účetní období.

73.    Stanovení výše pokuty v mezích zákona je věcí správního uvážení Úřadu, které se v konkrétním případě odvíjí od posouzení skutkových okolností daného případu. Uložená pokuta by měla plnit jak funkci represivní, tak preventivní. Je požadováno, aby Úřadem uložená pokuta nepřekračovala zákonem omezenou max. výši 10 %, a to ve vztahu k zákonem definovanému čistému obratu dosaženému soutěžitelem za poslední ukončené účetní období, a dále, aby Úřad posoudil též celkovou aktuální finanční a majetkovou situaci soutěžitele, zda uložená pokuta nebude pro něj likvidační.[95]

74.    Pro úplnost je třeba zmínit, že postup Úřadu při výpočtu pokut je specifikován v metodice nazvané Zásady postupu Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže při stanovování výše pokut podle § 22 odst. 2 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, v platném znění (dále též „Zásady“), kterou Úřad vypracoval za účelem zvýšení předvídatelnosti a transparentnosti svého rozhodování při ukládání pokut za porušení hmotněprávních povinností stanovených zákonem (dtto za porušení čl. 101 a 102 SFEU), resp. při kalkulaci konkrétní výše pokuty.[96]

75.    Protože se společnost GORENJE dopustila správního deliktu dle § 3 odst. 1 ve spojení s odst. 2 písm. a) zákona (vnitrostátní delikt) a současně tímto jednáním porušila zákaz stanovený v článku 101 odst. 1 písm. a) SFEU (unijní delikt), tedy jedním skutkem spáchala dva delikty v jednočinném souběhu, musí Úřad určit, který z těchto deliktů bude trestat přísněji, a který bude na základě aplikace principu absorpce zvyšovat uloženou sankci. K tomu Úřad uvážil zejména výši tržních podílů společnosti GORENJE na konkrétních relevantních trzích na území ČR v porovnání s tržními podíly dosahovanými na území SR (viz bod 30. výše). Vysoký tržní podíl účastníka řízení na národní úrovni je důsledkem historického působení společnosti MORA MORAVIA (člen skupiny Gorenje Group), jako tuzemského výrobce varných spotřebičů. Z důvodu vyšších tržních podílů dosahovaných na některých trzích na území ČR lze dovozovat negativní účinky cenových dohod na soutěž zejména na národní úrovni, resp. Úřad má za prokázané dopady protisoutěžního jednání společnosti GORENJE v neprospěch tuzemských spotřebitelů[97]. Úřad proto rozhodl, že bude porušení § 3 odst. 1 zákona považovat za závažnější, a tedy i přísněji postižitelný delikt.

VI.1.    Vyměření pokuty

76.    Při vymezení konkrétní výše pokuty je Úřad povinen vyjít ze zákonem předepsaných kritérií, která tato pokuta má v sobě odrážet. Podle § 22b odst. 2 zákona se při určení výměry pokuty právnické osobě přihlédne k závažnosti správního deliktu, zejména ke způsobu jeho spáchání a jeho následkům a k okolnostem, za nichž byl spáchán. Dále se přihlédne k jednání právnické osoby v průběhu řízení před Úřadem a její snaze odstranit škodlivé následky správního deliktu.

77.    Pro účely stanovení základní částky pokuty vycházel Úřad z hodnoty prodejů společnosti GORENJE týkající se prodejů spotřebičů na jednotlivých vymezených relevantních trzích dotčených protisoutěžním jednáním účastníka řízení a realizovaných na území ČR v roce 2014 (hodnoty prodejů z posledního uceleného kalendářního roku, v němž došlo ke spáchání deliktu). Na tomto místě je důležité připomenout, že na vymezených relevantních trzích na území ČR působí ze soutěžitele Gorenje Group (jako skupiny) v dodávkách spotřebičů odběratelům pouze společnost GORENJE, tedy účastník řízení (viz bod 8. výše). Hodnota prodejů, dle informací poskytnutých účastníkem řízení, v souhrnu dosahovala výše […obchodní tajemství…] Kč.

78.    Stanovení výše pokuty provedl Úřad v několika krocích. Nejprve uvážil výši základní částky pokuty za závažnost, ve které dále zohlednil délku trvání porušení zákona. V dalším kroku potom základní částku pokuty upravil z hlediska přitěžujících a polehčujících okolností.

Závažnost správního deliktu

79.    Typově považuje Úřad posuzované jednání společnosti GORENJE v rámci tří kategorií závažnosti protisoutěžních jednání uvedených v Zásadách (velmi závažné, závažné a méně závažné) za jednání závažné, v jehož případě je výchozí podíl, jakožto základ pro výpočet základní částky pokuty, určen v rozmezí do 1 % hodnoty prodejů.[98] Při stanovení konkrétní výše výchozího podílu hodnoty prodejů za závažnost Úřad zohlednil v rámci zákonného kritéria způsobu spáchání deliktu velmi aktivní roli[99] společnosti GORENJE při vynucování dodržování jí stanovených minimálních cen spotřebičů (kontroly cen spotřebičů zveřejňovaných na internetu jejími přímými i nepřímými odběrateli, uplatňování výzev k dodržování cen, výhružek, sankcí atd.), přičemž nelze pominout skutečnost, že společnost GORENJE je významným soutěžitelem na relevantních trzích […obchodní tajemství…] a […obchodní tajemství…], na nichž dosahuje nejvyšších tržních podílů (viz bod 30. výše). S tím pak souvisí vyšší míra narušení soutěže spočívající nejen negativním ovlivnění intrabrand, ale i inter brand competition na těchto relevantních trzích. Úřad dále přihlédl k tomu, že vytýkané jednání skutečně narušilo soutěž na dotčených relevantních trzích, neboť akceptací a plněním dohod došlo k reálnému navýšení cen domácích spotřebičů pro konečné spotřebitele. Na základě výše uvedeného byl Úřadem stanoven výchozí podíl hodnoty prodejů pro výpočet pokuty ve výši 1 % z hodnoty prodejů[100]; částka výchozího podílu hodnoty prodejů činí tedy […obchodní tajemství…] Kč.

80.    V rámci kritéria závažnosti deliktu je posuzována rovněž délka trvání porušení zákona; závažnost protisoutěžního jednání se s délkou jeho trvání může zvyšovat.

81.    Délka porušování zákona pro účely stanovení pokuty je v případě správního deliktu, jehož se dopustil účastník řízení, počítána od 8. 2. 2012 do 22. 4. 2015, činí tedy cca 3 roky a 2 měsíce. Koeficient času je roven 1,48 a základní částka pokuty je stanovena ve výši […obchodní tajemství…] Kč.

Přitěžující a polehčující okolnosti

82.    Úřad podle okolností případu dále posuzuje, zda u každého jednotlivého soutěžitele existují přitěžující nebo polehčující okolnosti, které by byly důvodem ke zvýšení nebo snížení pokuty. Přitěžující a polehčující okolnosti přitom vyhodnotí jak jednotlivě, tak ve vzájemném kontextu.

83.    Jako významnou polehčující okolnost Úřad ohodnotil ukončení nyní šetřeného protisoutěžního jednání účastníka řízení v průběhu správního řízení ještě před vydáním tohoto rozhodnutí. Tuto skutečnost Úřad považuje za polehčující okolnost, která odůvodňuje snížení pokuty o […obchodní tajemství…] %.

84.    Jako přitěžující okolnost vyhodnotil Úřad spáchání deliktu spočívajícího v porušení článku 101 odst. 1 SFEU. Toto dalšíprotisoutěžní jednání spáchané v jednočinném souběhu nelze v souladu s absorpční zásadou trestání sankcionovat samostatně a jednotlivé pokuty sčítat, musí však být zohledněno jako významná přitěžující okolnost. V souladu se zavedenou rozhodovací praxí i Zásadami se Úřad rozhodl za spáchání dalšího deliktu přitížit o […obchodní tajemství…] %.

85.    Základní částka pokuty se tak výsledně sníží o […obchodní tajemství…] %.

VI.2.    Výsledná výše pokuty

86.    Po zohlednění všech okolností svědčících pro úpravu výše pokuty činí částka pokuty […obchodní tajemství…] Kč, kterou Úřad zaokrouhlil na celé tisíce směrem dolů. Výsledná výše pokuty za správní delikty popsané v tomto rozhodnutí tak činí […obchodní tajemství…] Kč.

87.    Úřad je při rozhodování o výši pokuty povinen zkoumat, zda pokuta ve smyslu dikce § 22a odst. 2 zákona nepřevyšuje zákonem stanovenou maximální výši pokuty 10 % z čistého obratu dosaženého soutěžitelem za poslední ukončené účetní období. V nyní vedeném správním řízení je rozhodným pro posouzení naplnění této zákonné výše čistý obrat dosažený soutěžitelem za rok 2014. Úřad bral v úvahu pouze čistý obrat účastníka řízení – společnosti GORENJE, který v roce 2014 představuje výši 1 523 554 000 Kč (i když soutěžitele tvoří další vzájemně propojené subjekty náležející do skupiny Gorenje Group), neboť zákonná 10% hranice stanovená jen dle obratu samotného účastníka řízení je zjevně dostatečně vysoká pro posouzení, zda pokuta nepřekračuje zákonnou maximální výši. Vyměřená pokuta ve výši […obchodní tajemství…] Kč představuje cca […obchodní tajemství…] % z celkového čistého obratu pouze účastníka řízení a evidentně tuto zákonnou max. 10% hranici nepřekračuje.

88.    Dále je Úřad povinen zkoumat, zda je účastník řízení s ohledem na svou aktuální celkovou majetkovou a finanční situaci schopen pokutu uhradit, resp. zda ukládaná pokuta nemůže být považována z tohoto důvodu za nepřiměřenou či likvidační. Ze shodných důvodů jak bylo uvedeno výše, bylo pro účely posouzení možného likvidačního charakteru pokuty a schopnosti účastníka řízení tuto pokutu uhradit dostatečné uvažovat celkovou aktuální majetkovou a finanční situaci toliko účastníka řízení, jež je dle Úřadu pro schopnost úhrady pokuty v daném případě dostačující i při stanovení výše pokuty v potřebné míře citelnosti pro porušitele (majetková a finanční situace celé skupiny Gorenje Group tvořící soutěžitele se v tomto případě uplatní spíše podpůrně). Úřad tedy vycházel pouze z účetních výkazů společnosti GORENJE, které dostatečně vypovídaly o její celkové finanční a majetkové situaci. Z těchto výkazů vyplývá, že společnost GORENJE v roce 2014 oproti roku 2013 zdvojnásobila zisk, který po zdanění převyšoval 10 mil. Kč. Dále je zřejmé, že společnost GORENJE nevykazuje žádné dlouhodobé závazky. Krátkodobé závazky ke konci roku 2014 tvořily cca 327 mil. Kč, z toho se však většina týkala závazků v rámci konsolidačního celku. Mimo tento celek pak krátkodobé závazky tvořily cca 12 mil. Kč. Oproti tomu krátkodobé pohledávky byly ke konci roku 2014 ve výši cca 252 mil. Kč, přičemž mimo konsolidační celek tvořily tyto naopak většinu, a to cca 199 mil. Kč. V roce 2014 společnost GORENJE dále vyplatila mateřské společnosti dividendy ve výši cca 27 mil. Kč, přičemž nerozdělený zisk minulých let ke konci roku 2014 dosahoval výše cca 72 mil. Kč.

89.    Na základě shora doložených skutečností lze uzavřít, že výše ukládané pokuty je přiměřená okolnostem případu a neznamená finanční ohrožení podnikání či existence účastníka řízení, nemá tedy likvidační charakter.

90.    Protože účastník řízení splnil všechny podmínky pro narovnání, snížil Úřad společnosti GORENJE výslednou částku pokuty o 20 %, tedy (po zaokrouhlení na celé tisíce směrem dolů) na částku 13 699 000 Kč. Tato pokuta je ukládána v rozmezí stanoveném zákonem. Po porovnání s majetkovou situací účastníka řízení nejde o pokutuzjevně likvidační a nepředstavuje hrozbu pro další existenci účastníka řízení.

VII.   Náklady řízení

91.    Vzhledem k tomu, že Úřad v rámci správního řízení dospěl k závěru, že společnost GORENJE jednáním, jež v rámci správního řízení posuzoval, porušila § 3 odst. 1 ve spojení s odst. 2 písm. a) zákona, resp. článek 101 odst. 1 písm. a) SFEU, tedy porušila svou povinnost neuzavírat zakázané dohody, jejichž cílem nebo výsledkem je narušení hospodářské soutěže, je splněna podmínka daná v § 79 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též „správní řád“); jsou tedy splněny zákonné předpoklady pro uložení povinnosti účastníku řízení nahradit náklady správního řízení. S ohledem na délku řízení a rozsah prováděného dokazovaní má Úřad za to, že se jednalo o zvlášť složitý případ, tudíž základní paušální částku1 000 Kč navýšil o 1 500 Kč.

92.    Náklady řízení ve výši 2 500 Kč je účastník řízení povinen uhradit ve lhůtě do 15 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. Úhrada se provede na účet Úřadu vedený u České národní banky v Brně, číslo účtu 19-24825621/0710, variabilní symbol 2014000421.

VIII. Závěr

93.    Po náležitém zvážení všech výše uvedených skutečností Úřad konstatuje, že společnosti GORENJE bylo prokázáno spáchání správního deliktu tím, že v období od 8. 2. 2012 do 22. 4. 2015 uzavírala dohody v rozporu s § 3 odst. 1 ve spojení s odst. 2 písm. a) zákona a článkem 101 odst. 1 písm. a) SFEU, tj. uzavírala a plnila zakázané dohody o určení cen pro další prodej. Úřad společnosti GORENJE plnění těchto dohod do budoucna zakázal a současně jí uložil pokutu ve výši 13 699 000 Kč.

94.    Uloženou pokutu je účastník řízení povinen uhradit ve lhůtě 90 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. Úhrada se provede na účet Celního úřadu pro Jihomoravský kraj, číslo účtu 3754-17721621/0710, variabilní symbol - identifikační číslo účastníka řízení.

 

Poučení

 

Proti tomuto rozhodnutí může účastník řízení dle § 152 odst. 1 a odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 83 odst. 1 a § 85 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, podat do 15 dnů od jeho doručení rozklad, o kterém rozhoduje předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Rozklad se podává u Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Včas podaný a přípustný rozklad má odkladný účinek.

 

 

Otisk úředního razítka

 

 

 

 

Mgr. Michael Mikulík, LL.M.

místopředseda Úřadu

pro oblast hospodářské soutěže

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Obdrží

Vážený pan

JUDr. Jiří Matzner, Ph.D., LL.M., advokát

Anny Letenské 34/7

120 00 Praha

 

 

 

Vypraveno dne

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy