OECD

Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (Organisation for Economic Co-Operation and Development), založená v roce 1961, je mezinárodní vládní organizací, jejímž cílem je podporovat rozvoj a růst ekonomických a sociálních politik členských zemí.  Členství v OECD je výběrové a přistupující země musí projít náročným sítem požadavků politického, legislativního a ekonomického charakteru. Svoji činnost rozvíjí prakticky ve všech resortech s výjimkou kultury a obrany. Na rozdíl od jiných mezinárodních organizací je rozsah aktivit OECD průřezový, což umožňuje vznik šířeji zaměřených projektů. OECD je k plnění svých cílů na základě Konvence (zakládající dokument OECD z roku 1961) zmocněna uzavírat smlouvy s členskými i nečlenskými státy a mezinárodními organizacemi, přijímat rozhodnutí, doporučení či deklarace, z nichž některé jsou právně závazné. Mezi nejdůležitější nástroje OECD patří:

  • Kodexy liberalizace (běžných neviditelných operací a kapitálových pohybů);
  • Deklarace OECD o mezinárodních investicích a nadnárodních společnostech;
  • Úmluva o boji s podplácením veřejných činitelů v mezinárodních podnikatelských transakcích;
  • Instrumenty v oblasti životního prostředí;
  • Modelová konvence o zdaňování příjmu a kapitálu;
  • Principy OECD pro správu a řízení podniků (Corporate Governance).

Doporučení vydávaná OECD nejsou závazná a záleží na členských zemích, jakým způsobem je budou implementovat. Systém práce OECD však podporuje jejich uplatňování nepřímo. Zprávy, analýzy a statistiky i diskuse vedené v rámci OECD jsou vysoce ceněny pro svoji odbornost a nepolitičnost. Proto je také nakonec většina doporučení OECD, založených na metodě doporučení nejlepší praxe (příkladů Best Practices z členských zemí), přijímána a plněna vládami členských zemí, i když OECD nemá formální nástroje na jejich vynucení (v této souvislosti se proto hovoří o tzv. soft law).

OECD projednává politiky členských zemí v jednotlivých sektorech a umožňuje tak efektivní výměnu názorů na opatření a politiku jednotlivých států. Doporučení OECD proto pak fungují jako velice účinná metoda tlaku mezi rovnými partnery ("peer pressure") na provedení nutných reforem. Důsledkem provádění takových koordinovaných politik doporučovaných OECD je vysoce homogenní ekonomický prostor vytvořený členskými zeměmi. Peer pressure a srovnání s ostatními zeměmi ("benchmarking") tvoří základní pracovní metodu OECD, která vychází z vědomí sounáležitosti všech členů.

Nejvyšším orgánem organizace je Rada OECD tvořená zástupcem Evropské komise a zástupcem (velvyslancem) každé z 34 členských zemí. Zasedání Rady řídí generální tajemník OECD, jímž je od roku 2006 pan Ángel Gurría. Rada se schází na úrovni ministrů jednou ročně, častěji pak na úrovni stálých představitelů – velvyslanců. Rada na úrovni velvyslanců řeší operativní a strategické otázky řízení organizace. Na zasedání Rady na ministerské úrovni diskutují ministři z členských zemí koncepční otázky a udávají dlouhodobý směr pro OECD. Na podporu práce Rady OECD bylo vytvořeno několik podpůrných orgánů (Výkonný výbor, Rozpočtový výbor, Výbor pro spolupráci s nečleny, Výbor pro veřejné záležitosti a komunikaci). Stěžejní část práce OECD se však odehrává v odborných výborech. V OECD existují zhruba dvě desítky hlavních výborů, které spolu s různými skupinami a podskupinami vytváří síť asi dvou stovek pracovních orgánů OECD. Výbory a pracovní skupiny se scházejí zpravidla dvakrát ročně a zasedají v nich odborníci z členských zemí, kteří si vyměňují zkušenosti, koordinují své postupy, případně vytvářejí společná doporučení. ÚOHS je gestorem pro jednání Soutěžního výboru (Competition Committee) a jeho pracovních podskupin (WP2 Competition and Regulation; WP3 Cooperation and Enforcement), kterých se pravidelně zúčastňuje, a k jejichž tématům pravidelně přispívá.

Hospodářský přehled OECD věnovaný České republice za rok 2015:

http://www.oecd.org/eco/surveys/Czech-Republic-2016-overview-hospod%C3%A1%C5%99sk%C3%A9-p%C5%99ehledy.pdf 

Více informací na: www.oecd.org

cs | en